W. A. MOZART: BASTIEN A BASTIENKA
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Libreto: Friedrich Wilhelm Weiskern
Přebásnil: Jaromír Nohavica
Libreto
Recitativ
BASTIENKA: Tak ty jsi prchnul, Bastiene? Dal jsi kvinde své milé? To jsou mi způsoby. Patří mi tvá věrnost. Mám tvé slovo. Zapomněl jsi? Můj Bastien mě nechal?
Volám mu, pořád, ale marně. Když na to myslím, musím brečet a myslím na to neustále. Bolí to. Lásko, dobrou noc.
Árie č. 1
Mein liebster Freund…
BASTIENKA:
Miláček můj už rád mě nemá,
smutek a nářek zbyl mi jen.
Snesl se stín nad námi dvěma,
nemá mě rád můj Bastien.
Slzy mi skrápí proudem líc.
Trápím se, trápím čím dál víc.
Árie č. 2
Ich geh jetzt auf die Weide…
BASTIENKA:
Už slunce k nebi stoupá,
je čas jít stádo pást.
Teď nesmím stát jak hloupá
a zármutkem se třást.
Ovečky, vy za to nemůžete,
z osudu že zbyl mi žal.
Ovečky, vy mi to prominete,
že budu plakati dál.
Potkal mě zlý osud, zlý,
zůstaly jste mi jen vy!
Árie č. 4
Befraget mich ein zartes Kind…
COLAS:
Hej, hej, hej, hej,
jsem čaroděj.
Kde můžu, tam pomůžu,
svou silou všechno zmůžu.
Můj vycvičený sluch mi říká,
tady někdo vzlyká.
Kdopak to asi bude?
Že by tamto děvče chudé?
Jó, jó, to asi bude.
Tak čáry máry fuk
a vidím to jak na talíři,
že Amor vzal si luk
a svými šípy na ni míří.
Hej, hej, hej, hej,
jsem čaroděj.
Ta dívka ho má ráda.
To moji pomoc žádá.
Recitativ
BASTIENKA: Dobrý den přeju, pane Colasi. Mohla bych požádat o laskavost?
COLAS: Ale s radostí, srdce mé, tvou žádost vyposlechneme.
BASTIENKA: Ráda bych něco na to, co mě žere, něco… Vy čaroděj určitě dobře víte co.
COLAS: Ano, samozřejmě. Nenajdeš lepšího. Znám tajemství, co krásným očím štěstí věstí.
BASTIENKA: Jenomže nemám peníze. Jedině, pane Colasi, náušnice. Zlaté.
COLAS: Ale, nech na uších, dcero má.
BASTIENKA: Vy jimi pohrdáte?
COLAS: Od tak krásného děvčete stačí mi pár hubiček.
BASTIENKA: Ne, ne, pane Colasi! Hubičky mám jen pro Bastiena. Buďte tak hodný a řekněte: co moje svatba? Co radíte? Že to dřív umřu?
COLAS: Tak mladá? Věčná škoda.
BASTIENKA: Ale všichni říkají, že… Bastien mě opustil.
COLAS: Tím já bych se netrápil.
BASTIENKA: Myslíte, že se mu pořád líbím?
COLAS: Miluje tě celou duší.
BASTIENKA: A přesto nevěrný mi je!
COLAS: Ten tvůj Bastien je jen trochu roztěkaný. Buď ale bez obav… tvá krása ho drží fest.
BASTIENKA: Jestli si ho ale mám vzít, k čertu, nechci se o něj dělit! No ne?
COLAS: Buď klidná… Ten tvůj nápadník není nevěrník… On jenom miluje krásné ozdoby.
BASTIENKA: Ozdoby? A co jsem potom já?
Árie č. 5
Wenn mein Bastien…
BASTIENKA:
Chtěj, co chceš, můj Bastiene,
ráda dám ti vše, co mám.
Dárky mé jsou drahocenné,
neboť z lásky já je dám.
To, co jinde jiná dává,
to je faleš, to je lež.
Já jsem tvoje láska pravá,
žádej všechno, jen co chceš.
Vem si pole, vem si stáda,
vem si vše, co chceš si brát.
Proč tě stále mám tak ráda
a proč ty mě nemáš rád?
Recitativ
COLAS: Ó, urozená paní z podzámčí. Snad umí líp to nalíčit. Aby ho přitáhla, zdvořilosti oplácí drahocennými dárky. Může snad za tím být nedostatek milenců, když ona za náklonnost platí?
Árie č. 6
Würd ich auch…
BASTIENKA :
Já bych taky uměla jak včela
lítat z kvítka na květ sem a tam,
nápadníků tisíce bych měla
z nejbohatších domů, které znám.
Já však ráda mám jen Bastiena,
já však jenom Bastiena ráda mám.
Fuj, fuj, fuj, jdi pryč!
Nebudu ti, čerte, tančit,
jak budeš pískat!
Pastevecká chýše nízká,
kterou mám,
nechť je dál mé lásky chrám.
Recitativ
COLAS: Upokoj se! Ručím za tu tvou korouhvičku. Vrátí se. Za tím si stojím. Jen musíš být trochu lstivá, špásovní a lehkovážná. Milence nic neustájí tak jako lehké rozviklání.
BASTIENKA: To bude těžké. Když ho vidím, ztrácím hned řeč i hlas! Jen koukám, jestli mi někde neleze nit či podolek, jestli boty čisté mám a sukni správně uhlazenou, abych se mohla cítit ženou dokonale upravenou.
COLAS: To není ono, dítě mé. Nestálého napraví, kdo se vrtkavější jeví. Člověk musí umět lásce ukázat i záda, třebaže mu srdce hoří. Hle, toť pravé umění vysokého svádění!
Duet č. 7
Auf den Rat…
COLAS:
Rady mé jsou provždy dané,
na to stále pamatuj.
Tak to bude, tak se stane,
tak to bude, stůj co stůj.
Že to nejsou sliby plané,
řekni: slibuji, můj pane.
BASTIENKA:
Slibuji Vám, pane můj!
COLAS:
Ó mé dítě, ó mé dítě,
kouzla moje zachrání tě,
když mě budeš poslouchat.
BASTIENKA:
To se nemusíte bát,
ruku svou vám můžu dát.
Recitativ
COLAS: Neuvěřitelný párek. Nevinnost k pohledání. Svatá prostoto! O lásce prý dnes ví víc dcery než matky! Ááá, tady nám přichází náš milovník. Kujón, větroplach a srdcerváč. Poskytne nám báječný příklad k ponaučení.
Árie č. 8
Grossen Dank…
BASTIEN:
Velký dík, můj čaroději,
patří vám velký dík,
jste kouzelník.
Tak jak střelka na kompasu
míří stále na sever,
tak i vy jste svého času
ukázal mi správný směr.
Jak na nebi, tak na zemi,
Bastienka mezi všemi
pravou vyvolenou ženou je mi.
Bastienka jediná
ve mně lásku rozžíná.
Recitativ
COLAS: To jsem rád, že se ti konečně taky rozsvítilo. A že dbáš mých rad. Jenomže s křížkem po funuse.
BASTIEN: Co? Jaký funus? Umřel někdo?
COLAS: Jo. Ty pro ni.
BASTIEN: Ale jdi, šprýmy tropíš. Bastienka, že by mi svoje srdce vzala? Ona není jako jiné!
COLAS: Když není, tak není. A co není, může být.
Árie č. 9
Geh! Du sagst mir eine Fabel…
Co to mluvíš za nesmysly?
To je faleš! To je lež!
Dnem i nocí na mě myslí,
jak já na ni myslím též.
Dnem i nocí srdce tlukou
jak to její, tak i mé,
v žáru lásky vlastní rukou
všechny mosty pálíme.
Recitativ
COLAS: Inu ano, může být. Může být, že tvoje milá má jiného ctitele. Galantního, bohatého, vychovaného.
BASTIEN: Krucilaudón. Jak se to jen mohlo stát? A jak ty o tom víš?
COLAS: To díky mému umění.
BASTIEN: Tvému umění?
COLAS: No, ovšemže.
BASTIEN: Tak z toho jsem celý pryč! Ach, milý pane Colasi, neznáte nějaké tajemství, co mi Bastienku vrátí?
COLAS: Mé ubohé dítě! Tak počkej okamžik, kouknu se do své knihy kouzel.
(Vytáhne z brašny knihu a při čtení dělá různá strašidelná gesta.)
Árie č. 10
Diggi daggi…
COLAS :
Diggi daggi schurry murry
horum harum
lirum larum
raudi maudi posito
besti basti přebito
fatto matto quid pro quo
Recitativ
BASTIEN: Dočarováno?
COLAS: Ano. Pojď blíž. Svou pastýřku zas uvidíš.
BASTIEN: Jen uvidím?
COLAS: No, neboj, nejsi-li úplné dřevo. Tak běž a opatruj své pravé štěstí víc než doposud.
Árie č. 11
Meiner Liebsten schöne Wangen…
BASTIEN:
Ach, jak září v zlatém rámu
náhrdelník s rubíny,
nejkrásnější z drahokamů
oči Bastienčiny.
Ach, jak sladce chutná mana,
velká božská hostina,
nejsladší jsou milovaná
ústa Bastienčina.
Marně zkoušíte to, páni,
není ona jako vy,
s přezíravým pohrdáním
nechce zlaté okovy.
Marné snahy, vzácní páni,
ztratil sílu zlata třpyt,
jen já můžu myslet na ni,
jenom já ji můžu mít.
Recitativ
BASTIEN? Tady je! Nemám se schovat? Ne. Kdybych teď utekl, ztratím ji nadobro.
BASTIENKA: Ten nevděčník! Viděl mě. Ach! Jak mi buší srdce…
BASTIEN: Pane na nebi! Co mám dělat?
BASTIENKA: Ó, běda! Bez přemýšlení jdu mu přímo do rány.
BASTIEN: Odvážnému štěstí přeje… promluvím s ní. Aha, tady jsem! Copak, proč tak rozpačitá? A co, že se tak durdíš?
BASTIENKA: Kdo jsi? Jdi! Vůbec tě neznám.
BASTIEN: Co říkáš? Bastienko, prohlédni si mě přece… Nepoznáváš svého Bastiena?
BASTIENKA: Ty že bys byl můj Bastien? Toho nikdá nebude!
Árie č. 12
Er war mir sonst treu und ergeben…
BASTIENKA:
Můj Bastien stál jako skála,
jak skála pevný se zdál.
Jen já v jeho záři se hřála,
jen o moji lásku on stál.
Jen pro mě svoje oči měl,
co já jsem chtěla, on i chtěl.
Jen já pro něj byla
ta nejvzácnější víla.
Ač mnohé po něm toužily,
on nezaváhal na chvíli.
Dárky, když od nich brával,
hned všecky mi je dával.
On měl mě rád, mě jedinou,
a teď se dívá za jinou.
Jsou pryč ony nádherné chvíle,
mé lásky se Bastien vzdal,
on chodí teď k jinačí víle
a záletným se stal.
Recitativ
BASTIEN? Tady je! Nemám se schovat? Ne. Kdybych teď utekl, ztratím ji nadobro.
BASTIENKA: Ten nevděčník! Viděl mě. Ach! Jak mi buší srdce…
BASTIEN: Pane na nebi! Co mám dělat?
BASTIENKA: Ó, běda! Bez přemýšlení jdu mu přímo do rány.
BASTIEN: Odvážnému štěstí přeje… promluvím s ní. Aha, tady jsem! Copak, proč tak rozpačitá? A co, že se tak durdíš?
BASTIENKA: Kdo jsi? Jdi! Vůbec tě neznám.
BASTIEN: Co říkáš? Bastienko, prohlédni si mě přece… Nepoznáváš svého Bastiena?
BASTIENKA: Ty že bys byl můj Bastien? Toho nikdá nebude!
Árie č. 13
Geh hin !
BASTIEN:
Já jdu do města za svou krásnou kněžnou,
jdu říci jí, že s ní chci žít.
Jí vyjevím svou lásku něžnou,
nabídnu jí svůj vroucí cit.
Pozná, že mám ji nejraději,
a zanedlouho budu její.
BASTIENKA:
Já jdu do města, kde je plno mužů,
tam spoustu známých pánů mám.
Já lehce vybírat si můžu,
kterému z nich svou lásku dám.
Najdu si muže nádherného
a zanedlouho budu jeho.
BASTIEN:
Ten, kdo má kapsy plné zlata,
ten koupit může vše, co chce.
Má lásky náruč vrchovatá
se kněžně krásné otevře.
Zlato je klíčem, láska darem,
budeme velmi šťastným párem,
tak šťastným párem.
BASTIENKA:
Ten, kdo má kapsy plné zlata,
ten koupit může vše, co chce.
Mé lásky náruč vrchovatá
se vzácným pánům otevře.
Zlato je klíčem, láska darem,
budeme velmi šťastným párem,
tak šťastným párem.
Recitativ
BASTIENKA: A hele! Jsi ještě tu? Myslela jsem, že už jsi za horama.
BASTIEN: Však se chystám, jen co se rozloučím.
BASTIENKA: No, je vidět, že ode mne rychle utíkáš, nevěrníku.
BASTIEN: Spíš je vidět, jak tě těší, že konečně táhnu.
BASTIENKA: Tak určitě. Můžete si naplno užívat, pane!
BASTIEN: To myslíš vážně? Tak řekni běž! Nemám zůstat?
BASTIENKA: Jo… Ne! Ne!
Recitativ
BASTIEN: Tvůj vzdor se mým utrpením zvyšuje ?
Árie č. 14
Wohlan !
BASTIEN:
Jak chceš!
Na tebe vina padne.
Jak chceš!
Beru tě za slovo.
Je to tak snadné…
Žbluňk a hotovo.
BASTIENKA:
Tak běž, tak běž!
BASTIEN:
Dál už nechci takhle žít,
můj život je na draka
a jdu se utopit,
a ty pak budeš plakat!
BASTIENKA:
Tak běž a dělej si, co chceš,
a ať nenastydneš!
Recitativ
BASTIEN: (pro sebe) Mám být takový blázen, abych se vrhal do vody?
BASTIENKA: Co je? Co ti brání?
BASTIEN: Nic. Jen přemýšlím. Že jsem špatný plavec. A že před smrtí ještě musím s tebou mluvit.
BASTIENKA: Mluvit se mnou? Ne… já už tě neposlouchám.
Duet č. 15
Geh! Geh !
BASTIENKA:
Běž si, běž, na nic nedej,
jinou si hledej,
najdeš ji určitě.
Ne, ne, už nemiluji tě.
BASTIEN:
Hrob na mě čeká,
hluboká řeka,
bolestí dme se hruď,
beze mne šťastná buď.
BASTIENKA:
Zrádce! On prchá!
BASTIEN:
Nevěrná mrcha!
Dřív, než se zítra vdá,
mou mrtvolu tu má.
Proč bych se trápil dál
a jiný chlap se smál?
BASTIENKA:
Bastiene!
BASTIEN:
Bastiene?
Znáš mě jménem?
BASTIENKA:
No jistěže,
však to, že nemiluju tě,
je zaručené.
BASTIEN:
Pryč je ten lásky čas,
kdy láska plála v nás.
OBA:
Už není láska žádná,
jsou naše srdce chladná.
Běž si, běž, duše zrádná.
Snad jinde na světě
ti pšenka pokvete.
Kdo lásky mění,
syt nikdy není.
Je známo, buď jak buď,
že s jídlem roste chuť.
BASTIEN:
Kdybys však chtěla…
BASTIENKA:
Co chtít bych měla?
BASTIEN:
Abych ti řekl…
BASTIENKA:
Co bys mi řekl?
OBA:
Svou lásku chci ti dát
a znovu tvým (tvou) se stát.
BASTIEN:
Jen tvým chci navždy být.
BASTIENKA:
I já chci navždy s tebou žít.
BASTIEN:
Já chci to zakřičet:
Vrať se mi zpět!
Ať naše hádky pominou
a buď zas mou.
BASTIENKA:
Dál mluv jen víc,
já chci to poslouchat
a pak si říct,
že mám tě ráda stejně,
jak ty máš mě rád.
OBA:
Jaká to krása,
když srdce jásá
v nádherném souzvuku,
chyť se mě za ruku.
Až mě to děsí,
souzeni jsme si.
Už se to nezmění,
navěky smířeni.
Terzett č. 16
Kinder! Kinder!
COLAS:
Hleďme! Hleďme! Jak je nebe čisté,
bouře s blesky je ta tam,
stal se zázrak, je to jisté,
láska vrátila se k vám.
Tři, dva, jedna a pic!
Políbení k usmíření!
Tři, dva, jedna a pal!
Já už nemusím čarovat dál!
BASTIEN A BASTIENKA:
Sláva, slávu, slávu provolejme,
kouzly svými pomoh’ nám.
Z lásky radost zase mějme,
stal se zázrak, zázrak sám.
Že se milujeme,
že se zase milujeme,
my ti děkujeme,
my ti ze srdce děkujeme.
Dík, dík,
jsi kouzelník.
BASTIENKA:
Náš ty kouzelníku,
přijmi slova díků.
BASTIEN:
Nejmocnější z kouzelníků,
přijmi slova díků.
COLAS:
Strojte radši svatbu místo díků.
VŠICHNI:
Díky, díky,
největší mezi kouzelníky
a teď chystejme svatební kvas.
A zveme i Vás!
14. září 2013 Mallorca – Ostrava