W. A. MOZART: FIGAROVA SVATBA
Hudba: Wolfgang A. Mozart / Libreto: Lorenzo Da Ponte
České přebásnění: Jaromír Nohavica
(Ostrava, září 2009)
Premiéra: 8. 3. 2009, Národní divadlo moravskoslezské,Ostrava
Libreto
ČTVRTÉ JEDNÁNÍ
Zámecký park v noci.
SCÉNA I.
Barbarina sama.
Č. 23
Cavatina
BARBARINA:
Smutno je mi
Ztratil se mi
Ztratil se mi bůhví kde
Všechno jsem tu prohledala
Křížem krážem jsem to vzala
Až po pelargónie
Sérce bolí a duše sténá
Najít jehlu v kupce sena
Tak se cítím tak mi je
Až se pán dozví pravdu zlou
Ámen se mnou
SCÉNA II.
Barbarina, Figaro a Marcellina.
Recitativ
FIGARO:
Barbarino co je ti ?
BARBARINA:
Já jsem ztratila špendlík.
FIGARO:
Cože?
MARCELLINA:
Cože?
BARBARINA:
No špendlík, který dal mi pan hrabě, ať ho Zuzaně vrátím.
FIGARO:
Jó tak špendlík ! Zuzaně ?! Podívejme se na ni. Mlaďounká, jak se vyzná, jak se tváří ten symbol nevinnosti.
BARBARINA:
Co je ? Proč se mi vysmíváš ?
FIGARO:
Ne, to nic dělám srandu. Kuk semhle. To je ten špendlík, viď? Který ti dal pan hrabě, ať ho předáš Zuzce, Sloužit měl jako pečeť na tom lístku. Vidíš, že vím ,oč kráčí.
BARBARINA:
Proč ses ptal, stejně víš úplně všecko.
FIGARO:
Chtěl jsem jen slyšet, jak ti to pán řekl. Co jako pravil přesně.
BARBARINA:
Bylo to divné. Řekl mi: milá dívko, tento špendlík paní Zuzance odnes a sděl jí, že je to k piniím pečeť.
FIGARO:
Háj piniový.
BARBARINA:
A nakonec pak dodal : Nikdo tě nesmí vidět. – Ty budeš doufám mlčet.
FIGARO:
To si buď jistá.
BARBARINA:
Vždyť tobě je to jedno.
FIGARO:
No jasně. Zcela.
BARBARINA:
Tak sbohem, už jdu. Zuzana na mne čeká. A Cherubínek taky.
Odejde.
SCÉNA III.
Marcellina a Figaro.
Recitativ
FIGARO:
Matko !
MARCELLINA:
Synu !
FIGARO:
Já zhynu !
MARCELLINA:
Uklidni se, mé zlato
FIGARO:
Já fakt snad umřu.
MARCELLINA:
Je to vážné, ne však strašné. Rozvahu, hochu. Hlavně si uvědom, že stále netušíš ani to, kdo v tomhle vlastně jede.
FIGARO:
Ten špendlík, matko, tn špendlík. Je právě tím, po kterém se sháněl hrabě.
MARCELLINA:
Ach tak. Pak tedy pamatuj si dobře, nevěřit nikdy a nikomu a v ničem. Ani vlastní matce ne !
FIGARO:
Budu se snažit. Alespoň to že víme, kde se ta schůzka koná.
MARCELLINA:
Kampak jdeš, milý synku ?
FIGARO:
Manžele všecky já jdu pomstít ! Buď sbohem !
Odejde.
SCÉNA IV.
Marcellina sama.
Recitativ
MARCELLINA:
Zuzanko, já už běžím. Radši jí všechno řeknu. Je tak milá. A vypadá moc slušně. To není možné, abych se spletla. A co si budem říkat. Když už má ženská šanci a když v tom nemá žádný vlastní zájem, ráda své síly napne,aby hájila ženy trápené muži.
SCÉNA V.
Barbarina.
Recitativ
BARBARINA:
Řek´ v pavilónu vlevo a to je tady či tady ? Ne tady. Snad přijde tak, jak slíbil. Och, to jsou dneska lidi. Jen pomeranč jsem si vzala, jednu hrušku a k tomu preclík a prý :pro koho je to ? Co já jim budu říkat ! To je má věc a basta !Hrabě ho týrá. A já ho mám tak ráda. Jen pusu mě to stálo. Snad mi ji vrátí, snad mi ji vrátí on, ach jo. Já trpím.
Uteče.
SCÉNA VI.
Figaro, Basilio, don Cursio, Bartolo a Antonio.
FIGARO:
Á Barbarina, kdo je tam ?
BASILIO:
Sám jsi nás pozval, no tak jsme tu.
FIGARO:
Všichni schovejte se zde na tomto místě. Na zámku ještě něco vyřídím, jsem tady za momentík. A hned, jak přijdu a písknu, všichni ke mně !
Recitativ
BASILIO:
Má ale čerta v těle !
BARTOLO:
Co tím vším získá ?
BASILIO:
Ganc nic ! Zuzana míří na schůzku s panem hrabětem, kterýžto fakt je Figarovi proti srsti.
BARTOLO:
A měl by to snad bohorovně strpět ?
BASILIO:
To, co snášejí druzí, on snad nemůže snésti ? Je něco extra ? Ať si to pozná sám na vlastní kůži, neboť tak to vždy končí. V zimě jdeš s pány na led, oni sklouznou a ty pak si zlomíš nohu.
Odejdou všichni s výjimkou Figara.
SCÉNA VII.
Barbarina a Cherubin
Recitativ
BARBARINA:
Pojď sem, pojď sem, mé páže. Nejhezší dívky z paláce budou u mě. A ty jak perla mezi drahokamy, ty budeš nejhezčí ze všech těch dívek.
CHERUBIN:
Ach. A co když pan hrabě mě objeví ? Vždyť víš, že si myslí, že jel jsem do Sevilly.
BARBARINA:
Té nádhery, co spatříš ! No a i kdyby tě snad nalezl, tak co ? Poslyš ! My obléknem tě do dívčích šatů ! Všechny společně jdeme dneska předat kytky naší paní. Důvěřuj, důvěřuj své Barbarině.
SCÉNA VIII.
Figaro sám.
* (scéna VII. A č. 24 a č. 25 byly škrtnuty)
Č. 26
Recitativ a árie
FIGARO:
Můžeme začít. Všechno je připraveno, jak má. Co to za kroky ? Snad ona ? Žeby už ? Noc je tak temná ! To jsou mi paradoxy, že roli pošetilého manžílka jsem dostal. To ona nevděčnice ! On ji závojem zdobil, přitom lístek čet´její. Já na to koukal a jak smál jsem se netuše, že sobě. Ó Zuzano,Zuzano,ty mne utrápíš jistě ! Ta neviňoučká líčka. A ta andělská očka ! Ono uvěřit ženským to může jenom blázen a trouba. Blázen a trouba !
Hej pánové zde v sále
Než dojdem do finále
Já v rámci této opery
Bych rád vám řek pár vět
Co muž i interpret
Pár velice důležitých vět
Ženským se věřit nedá
Jsou falešné až běda
A kdo jim na lep sedá
Je trouba na pohled
Ať už je doktor věd
Či chlapík s IQ pět
Jak andílci tváří se
Když lákají nás
Těch slov lásky v dopisech
a mámivý hlas
A jak to a jak ono
tak vážně to myslí
A průhledné kimono
A v něm sladký příslib
Můj míšanku hebký
Tu máš svoje trepky
Jsou teplé a zimní
Když chceš tak si zdřímni
A to je past na chlapy
Jen co nás polapí
Do další etapy
Jsme pro ně vzduch
Nic než vzduch
Nic než vzduch
Pouhý vzduch
My muži jsme ohrožený druh
Já žádám na nejvyšších místech
By stížnosti mé dán byl sluch
Hej všichni muži tady
Dejme se dohromady
A postavme se do šiku
A vedle druha druh
Ony budou švitořit
My stát budem tvrdě
Budou sladce hovořit
My stát budem hrdě
Ženské zbraně vytáhnou
My stát budem pevně
A svého nedosáhnou
Ať tajně či zjevně
Nechť síla nás pojí
V tom záslužném boji
At vlá prapor v čele
My zpívejme směle
Že nechceme déle v tom chomoutu potupném žíti
My nechceme býti
Jen vzduch nic než vzduch pouhý vzduch
My muži jsme ohrožený druh
Já žádám na nejvyšších místech
By stížností mé dán byl sluch
Toť všecko tě bůh
Odejde.
SCÉNA IX.
Hraběnka a Zuzana, obě v přestrojení, a Marcellina.
Recitativ
ZUZANA:
Siňoro, říkala jste, že sem Figaro už přijde.
MARCELLINA:
On už je tady. A poslouchá nás zřejmě.
ZUZANA:
No to je skvělé. Tak jeden šmíruje, druhý hledá. To nemá kaz.
MARCELLINA:
Já se tu někde schovám.
Zajde do besídky.
SCÉNA X.
Předešlé a Figaro v pozadí.
ZUZANA:
Proč se chvějete paní ? Je vám snad zima ?
HRABĚNKA:
Noc není právě teplá. Raději bych šla.
FIGARO:
Odborník už ví, že se blíží krize.
ZUZANA:
Když dovolíte, já bych ráda usedla tady. V chládku pinií spočinout jen drobet.
FIGARO:
Tak v chládku, tak v chládku.
HRABĚNKA:
Zůstaň, klidně zůstaň.
ZUZANA:
Kde on ten šibal hlídá ? A proč ne ? Jen si hlídej ! Odměněn budeš za svou nedůvěru.
Ukryje se nablízku.
Č. 27
Recitativ a árie
ZUZANA:
Už se blíží ta chvíle, kdy mě sevře můj milý a vezme si mne celou. Bláhové strachy, proč obcházíte kolem ? Prosím vás, nerušte mi moji radost. Krásně je tu. To místo stvořené je pro to, co se tu děje. A dříve, než bude ráno, dnes stane se, co v osudu mé je psáno.
Leť lásko má na křídlech vroucí touhy
Okamžik bez tebe jak rok je dlouhý
Kde bílá lůny zář se v houští vkrádá
Vše co tvé srdce žádá dám ti ráda
V té tmě kde Velký vůz jen shůry září
Pátrej poslepu rukou po mé tváři
Ty najdeš ústa má i v té tmě tmoucí
Můj ty viděný můj ty nevidoucí
Chvátej jak můžeš
Stud svůj já svléknu z kůže
Chvátej chvátej dech se mi úží
Věneček dám ti z růží
Svůj vínek dám ti z růží
SCÉNA XI.
Předešlí, pak Cherubin
Recitativ
FIGARO:
Ta lhářka ! Ona mi lhala, ona mi lhala, do očí se mi smála !
CHERUBIN:
Lalalala…
HRABĚNKA:
Náš cherubínek !
CHERUBIN:
Já slyším kroky. No hlavně najít Barbarinku. Ó tady někdo stojí.
HRABĚNKA:
Co já tu dělám ?
CHERUBIN:
A hele ! Klobouček to má ! Kouknem líp – to by mohla být Zuzana.
HRABĚNKA:
Jestli teď přijde pán, já studem umřu.
Č. 28
Finále
CHERUBIN:
Pomalounku dýchat slabě
Ruce držet při těle
HRABĚNKA:
Jestli zjeví se tu hrabě
Něco se tu semele
CHERUBIN:
Zuzko jste tu jste tu Zuzko
Je mi v té tmě trochu úzko
Kde jste Zuzko
Vidím v dálce slabou zář
Proč si zakrýváte tvář ?
HRABĚNKA:
Pryč ty ruce Pryč ty ruce nebo ti je urazím
Pryč ty ruce nebo ti je (okamžitě) urazím
CHERUBIN:
A jajda
Nedávajda
Se nám skryla do mlází
SCÉNA XII.
Předešlí a hrabě.
HRABĚ:
Tady počkám na Zuzanku
ZUZANA/FIGARO:
Hleďme ho jak dělá vrkú
CHERUBIN:
Je tu vážně tma jak v tanku
ZUZANA/HRABĚ/FIGARO:
Cítím srdce někde v krku
HRABĚNKA:
Ještě jeden krok a ječím
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ:
Jakoby tu někdo byl
CHERUBIN:
Chci jen pusu Proč tolik řečí
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ:
Podle hlasu je to páže
CHERUBIN:
Proč bych já nemohl dostat
To co hrabě dostane
Všechno jsem slyšel
Schovaný za divanem
HRABĚNKA:
Ten si troufá ten je v ráží
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ:
Ten se troufá ten se snaží
ZUZANA/FIGARO/HRABĚNKA/HRABĚ:
Všechno pokazí ten moula
Jestli s tím nepřestane
CHERUBIN:
Tu máš zatím
HRABĚNKA:
A jejda hrabě
CHERUBIN:
A jejda hrabě
FIGARO:
Tu se děje ledacos
HRABĚ:
Abys věděl kamaráde
Kdo je tady šéf a bos
HRABĚ/HRABĚNKA:
To má za to To má za to
Že do všeho strká nos (jó)
FIGARO:
To mám za to to mám za to
Že do všeho strkám nos (jó)
ZUZANA:
To máš za to moje zlato
Že do všeho strkáš nos(jó)
HRABĚ:
Už chválabohu zmizel
Tak pojď sem lásko ke mně
HRABĚNKA:
Proč pane hledáte mě
Já přeci tady jsem
FIGARO:
Já ti dám někde v piniích
Se tahat s kumpánem
HRABĚ:
Cítím jak zem je vlahá
HRABĚNKA:
Zde ruka má
HRABĚ:
Ach drahá
FIGARO:
Ha-ha-há
HRABĚ:
Ta kůže ach jak hladí
Jak vánek v stromořadí
A svádí svádí svádí mě
Ber co máš nejraděj
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Když chlap se rozdovádí
A chytne druhé mládí
Je rázem blázen z něj
HRABĚ:
Přijmi krom svého věna
Jímž byla obdařena
Též brilianty jimiž
Chci vyjádřit svůj cit
HRABĚNKA:
Jen dávej dávej chlape
No ta se bude mít
HRABĚ/FIGARO/ZUZANA:
Jak nám to krásně šlape
Ta opera je hit
HRABĚNKA:
Ach pane hrabě pozor
Tam je podezřelý svit
HRABĚ:
Tak honem honem půjdeme se
Radši někam skrýt
FIGARO/ZUZANA:
Vám manželům je třeba
Se mnohým věcem ještě přiučit
HRABĚNKA:
A to jakože do tmy
HRABĚ:
A kam jinam než do tmy ?
My nepůjdem číst knížky
Ani vygruntovat byt
FIGARO:
Jak s ním ta ženská nevěrná
Tak lehce může jít
ZUZANA/HRABĚNKA:
A dostali se do pasti
Jsou tam kde měli být
HRABĚ:
Kdo je to ?
FIGARO:
Jdou sem lidé
HRABĚNKA:
A Figaro Jdu pryč!
Poodejde.
HRABĚ:
Jen běžte s klidem já přijdu pak
Vzdálí se.
SCÉNA XIII.
Zuzana a Figaro.
FIGARO:
Mír na nebi nic neruší
Jen v dálce měsíc vychází
Jde Mars na schůzku s Venuší
Má chvíle pomsty nadchází
Já jim to překazím
ZUZANA:
Hej Figaro buď ticho
FIGARO:
Ahá hraběnka tu je
Tak fajn to měli bychom
Ve dvou teď vysledujem
Jak hrabě tu někde stranou
Má schůzku se Zuzanou
A my je načapem
ZUZANA:
My dáme průchod zlosti
A zlámeme jim kosti
A oči vydrápem
FIGARO:
Zuzana !
Až tak zhurta ?
ZUZANA:
Tak
FIGARO:
Zírám
Hraběnko kýho výra
ZUZANA:
No já mu dám no já mu dám
Už vím co udělám
FIGARO:
Já už ty její fígle znám
A už jich po krk mám
Jak ctěné dámy přání
ZUZANA:
No já vám řeknu teda
FIGARO:
Jsem vám k mání
ZUZANA:
To poslouchat se nedá
FIGARO:
Já plně jsem vám k službám
Bych vyhověl všem tužbám
Prozkoumejme ten terén
On bídný zrádce jest
ZUZANA:
Hned bych mu jedna vlepila
FIGARO:
Proč se tu takto ukryla ?
ZUZANA:
Až já tě dostanu
Já vrahem se stanu
FIGARO:
Až já ji dostanu
Pít snad přestanu
ZUZANA:
Co říká vaše srdce
FIGARO:
Že láskou svou jsem zdrcen
Čas náš ten rychle cválá
Kde vaše ručka malá?
Kde vaše ruč…
ZUZANA:
Ta ručka ta je tu
Políčkuje ho.
FIGARO:
Ta sedla
ZUZANA:
A druhá
A třetí
Se nepovedla
Však tato
Ta bude přísná
FIGARO:
Jak by mě kopla klisna
ZUZANA:
A pátou moje zlato
Máš za to
Že málo vydržíš
FIGARO:
Jo jo jo jo ještě víc
A jásám z plných plic
ZUZANA:
A příště hochu ať už víš
Co můžeš a co smíš
Ať víš
Co smíš
FIGARO:
Jó no jó
Jó to si lásko piš
Slunko sluníčko za hory zašlo
Co se ztratilo zase se našlo
Pojďme pastýři svá stáda hnát
Ráno raníčko musíme vstát
ZUZANA:
Ta je hezká
FIGARO:
Bodejť Staročeská
SCÉNA XIV.
Předešlí a hrabě.
HRABĚ:
Mně se ovečka ztratila v lese
ZUZANA/HRABĚNKA:
Hrabě tu neorientuje se
HRABĚ:
Hej Zuzanko jsi hluchá ? Tak kde jseš ?
ZUZANA:
On fakt neví kdo se převlík za ni
FIGARO:
Kdo ?
ZUZANA:
No paní
FIGARO:
Čí paní ?
ZUZANA:
Má paní
ZUZANA/FIGARO:
Už mě nebaví tady to hraní
Pojďme za vyučenou mu dát
(řádně)
FIGARO:
Vzácná madam
Já k nohám vám padám
HRABĚ:
Chci vás bránit
Avšak jsem beze zbraní
FIGARO:
Srdce mé ztrápené zkonejšete
ZUZANA:
Klidně dělejte se mnou co chcete
HRABĚ:
Děs a hrůza
Ta lůza
ZUZANA/FIGARO:
Slunko sluníčko za hory zašlo
Pojďme pastýři ovečky hnát
Ráno rabníčko musíme vstát
SCÉNA XV.
Předešlí, Basilio, don Cursio, Bartolo, Antonio, sluhové s pochodněmi , pak Cherubin, Marcellina, Barbarina a později hraběnka.
HRABĚ:
Taste zbraně
Hrr a na ně
FIGARO:
Já jsem ztracen
HRABĚ:
Jsou to saně
Byl jsem zhaněn
FIGARO:
Herdek práce
BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO:
Co se stalo co se stalo ?
HRABĚ:
Zde tento darebák mě podvedl a radši ani neptejte se s kým !
BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO:
Já jen žasnu já jen žasnu
FIGARO:
Jen ať žasnou jen ať žasnou
Jen ať tomu nevěří
HRABĚ:
Otvírejte paní váš odpor je marný
Zaslouženou odměnu vám vyměřím
Co ? Páže
ANTONIO:
Moje dcera
FIGARO:
Moje matka
BASILIO/DON CURSIO/BARTOLO/FIGARO:
Hraběnka
HRABĚ:
A máme ji tady
Hříšná ženo pojď
ZUZANA:
Já před vámi klečím
HRABĚ:
Ne ne ! Dosti řečí
FIGARO:
A já kdybych klekl ?
HRABĚ:
Ne ne jak jsem řekl
ZUZANA/BARBARINA/ CHERUBIN /MARCELLINA/BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO/FIGARO:
Prosím vás
HRABĚ:
Ne ne ne ne ne !
HRABĚNKA:
Snad já mohla bych vymoct váš pardon jim
BASILIO/DON CURSIO/HRABĚ/ANTONIO/BARTOLO:
No toto
Co tu to
Tě péro
Kornuto
Já sním
Či bdím
HRABĚ:
Měj má drahá paní
Se mnou slitování
HRABĚNKA:
Ty víš jak jsem mírná
Vždyť léta mě znáš
Ty můj pardón máš
VŠICHNI:
Tak příběh se končí
Buď brán jako vzor
A s vámi se loučí
Náš soubor a sbor
Dej nám lásko křídla k letu
V nejkrásnějším ze všech světů
Díky tobě lásko jsme tu
Zpívající lásky chór
Zvoňte a trubte
A fangle všem kupte
Nad bránou do ráje
napsáno je VSTUPTE!
Pějme v písních lásce slávu
Dál ať stoupá nad obzor
Konec 4. jednání a opery
Ostrava, 29. září 2008