W. A. MOZART: FIGAROVA SVATBA
Hudba: Wolfgang A. Mozart / Libreto: Lorenzo Da Ponte
České přebásnění: Jaromír Nohavica
(Ostrava, září 2009)
Premiéra: 8. 3. 2009, Národní divadlo moravskoslezské,Ostrava
Libreto
PRVNÍ JEDNÁNÍ
SCÉNA I.
Figaro, Zuzana.
Zuzana se dívá do zrcátka, Figaro měří pokoj.
Č. 1
Duetino
FIGARO:
Deset patnáct dvacet třicet
Semhle postel a támhle skříň
ZUZANA:
Bílou pentlí vlasy svážu
Dám si růži do čela
Dneska cestou z kostela
Vedle svého novomanžela
Budu šťastná budu veselá
Pověz mi Figaro
Jak se ti můj čepec líbí ?
Vlastnoručně jsem ho šila
Posloucháš mě vůbec Figaro ?
Vlastnoručně jsem ho šila
Zhubla při tom čtyři kila
FIGARO:
Ten je krásný Ten ti sluší
Krásnější svět neviděl
Císař pán by záviděl
ZUZANA:
Líbí se ?
FIGARO:
Ten ti sluší
ZUZANA:
Nelžeš mi?
FIGARO:
Na mou tě duši
ZUZANA:
Sláva bohu Sláva bohu
Teď už vdávati se mohu
Mám svůj čepec jak má být
FIGARO:
Vzít si můžeš svého muže
Máš-li čepec jak má být
ZUZANA
,
FIGARO
Ráno dnešní ať je pochváleno
Záhy budeme mít stejné jméno
V tomto čepci se stanu tvou ženou ( se stane mou ženou )
Já sama jsem si ho ušila( Zuzana sama ho ušila )
Já sama zcela sama ( Jó sama zcela sama)
Zuzana sama ho ušila
Recitativ
ZUZANA:
Co tu měříš a špekuluješ, můj Figarečku ?
FIGARO :
Já koukám jenom, zda naše fungl nová postel se vejde tady do tohoto kouta.
ZUZANA:
Sem do pokoje ?
FIGARO:
Jistě. Dal nám ho můj dobrý kamarád, pan hrabě.
ZUZANA:
Já mu ho klidně nechám.
FIGARO:
Co se ti nezdá ?
ZUZANA:
Chytrý se dovtípí…
FIGARO:
Ahá a za chytrou jsi tady ty.
ZUZANA:
Ten pokoj nechci. Nechci! Stačí ti to ?
FIGARO:
Nechápu důvod. Je prostorný, je vzdušný, v celém paláci není pěknějšího.
ZUZANA:
Tak to ber tak, že jsem moudrá a ty jsi trdlo.
FIGARO:
Díky. Proč tolik chvály ? Jen se bojím, abys později nemluvila jinak.
Č. 2
Duetino
FIGARO:
Když pán zazvoní že si mé služby žádá
Cink cink cink cink
Hop a skok
Jeden krok
udělám
Když tvá milá paní
By též něco ráda
Cink cink cink cink
Šuby dub
Coby dup
Už jsi tam
ZUZANA:
Jak znám hrabě pána a znám ho už roky
Už slyším jak dává ti pokyn
Cink cink cink cink
Poroučí abys jel někam pryč
Buch buch buch buch
K mému lůžku to má jen dva kroky
FIGARO:
Zuzano No! No!
ZUZANA:
Jen dva kroky
Buch buch
Dva kroky
FIGARO:
No toto !
ZUZANA:
Ty žárlíš můj milý
A proč ? Přece víš jak tě moc ráda mám
FIGARO:
Já žárlím a šílím
A proč ? Co se ptáš ? Přece já pána znám
Recitativ
Chceš slyšet ? Tak mlč a nemluv.
FIGARO:
Jasně, chci slyšet všechno.
ZUZANA:
Náš milý hrabě nechce už běhat za cizíma, má už jich zdá se plné zuby.
Dostal teď nový nápad, že by moh´ lovit doma, čímž má na mysli zámek.
Ale pozor ! Hraběnka, ta to není !
FIGARO:
Kdo tedy je to?
ZUZANA:
No hádej, můžeš dvakrát .
FIGARO:
Nevím.
ZUZANA:
Zuzana tvoje.A právě proto hrabě dal nám tenhle pokoj, aby byl blízko blizoulinko Zuzce.
FIGARO:
Jó tak. Už mi to seplo.
ZUZANA:
To je ten jeho šarm, ta jeho péče, jeho noblesa šlechtického ducha.
FIGARO:
Teď vidím víc ! Jak já moh být tak slepý !
ZUZANA:
Jen počkej, to není všecko. Don Basilio, můj učitel zpěvu a jeho kumpán, když máme spolu lekci, hučí furt do mě, proč hraběte nechci.
FIGARO:
Kdo ? Basilio ? To je zloduch !
ZUZANA:
A co sis myslel ? Že dostala jsem věno pro tvoje krásné oči?
FIGARO:
On váží si mé práce.
ZUZANA:
Hm ,to tak, to tak… On kupuje si prostě jisté chvilky,na něž má staré právo.
FIGARO:
Nemá ! To právo, o kterém je řeč, dávno zrušil.
ZUZANA:
To jo, jenže, jak zdá se, tak toho lituje a chce svoje zpět.
FIGARO:
Skvělý ten hrabě ! Má plnou hubu keců, že je čas nových změn a potom couvá.
Zazní zvonek.
Kdo zvoní ? To je paní.
ZUZANA:
Jen malou chvíli, Fí, fí, Fígarku milý !
FIGARO:
Nic neboj se, má lásko !
ZUZANA:
A ty se brzdi !
SCÉNA II.
Figaro
FIGARO:
Už si v tom dělám jasno. Začínám chápat naši londýnskou cestu. Prý velvyslanec…Vymyslel jste to skvěle. Pojedem ve třech, vy jste šéfem, já jsem kurýr, Zuzana s námi,velvyslankyně tajná. Já vám dám tajná ! Vůbec nic ! A basta !
Č. 3
Cavatina
FIGARO:
Pan hrabě rád by dobrůtky papal
Hleď na ten zápal
Když cítí med
Pan hrabě rád by z cizího jed´
Jó z cizího jed´
No to se splet´
Kocoure mlsná
Nepráskej vousy
Nadarmo brousíš
Kocouří dráp
Do sítí lapni
Hraběnku svou si
A jinde sklapni
Klapy klap klap
Jó
Pokud jsi chlap
Klap klap klap
Jen počkej počkej
I když jsi pán jó
I když jsi pán
A já jenom rab
Já mu dám višně
Máčené v rumu
Dostane Pedro
Žvýkací gumu
Já mu dám zákusek
Dostane hadrem po puse
Já budu péci
On bude jísti
Ještě to neví
Záhy to zjistí
Párat s tím náfukou nebudu se
Pan hrabě rád by dobrůtky papal
Hleď na ten zápal
Když cítí med
Pan hrabě rád by z cizího jed´
No to se splet´
Odejde
SCÉNA III.
Bartolo a Marcellina.
BARTOLO:
A to jste, drahá, čekala do poslední chvíle, abyste mi to řekla ?
MARCELLINA:
Což není vzrušující překazit svatbu, když už je na spadnutí ? Když už koláče pečou ? Jak málo často stačí. A on má ke mně kromě té naší smlouvy taky jisté závazky. Prostě, prostě je třeba začít hned teď . Postrašit drobet Zuzanku. Hraběti, aby řekla ne, ne, on aby se jí pomstil. Bude stát na mé straně a Figaro si vezme prostě mě.
BARTOLO:
Dobrá, jak račte si přát. Jste v dobrých rukách. Vykonám, co je třeba, s nadšením v srdci a s gustem dám svou škaredou starou služku rád tomu, kdo mě obral o mou lásku.
Č. 4
Árie
BARTOLO:
Já se pomstím Já se mu pomstím
Svého plánu rád se zhostím
Těm kdo ví jak pomsta chutná
Slova má víc nejsou nutná
Nejkrásnější věc na světě
Když se blíží čas k vendetě
Nastražíme
Rozmyslíme
Připravíme
Učiníme
Zvítězíme
Zvítězíme
Nastražíme Rozmyslíme Připravíme Učiníme
Až já se pomstím
Jsem si jist že vyjde to
Sláva hurá vendeto
Kdybych měl naruby obrátit zákoník
Něco už vymyslím abych byl na koni
Změníme maličko
Paragraf slovíčko
Z mínusu plus
A Figaro šlus
Z každého mínus
Udělám plus
Figáro šlus
Zná celé město doktora Bartola
Chystej si Figaro vůz na funus
Odejde.
SCÉNA IV.
Marcellina, potom Zuzana.
Recitativ
MARCELLINA:
Ještě mám jakous šanci a za pokus nic nedám. Vida, Zuzana jde sem. Zkusíme něco. Já budu dělat slepou. A takovouhle krasotinku měl by si vzít.
ZUZANA:
To mluví o mně.
MARCELLINA:
Dá se od něho ale něco jiného čekat ? Za prachy vše !
ZUZANA:
Ta drbna! Naštěstí každý zná tu její hubu.
MARCELLINA:
Hleďme. A jak je chytrá. Kouká jak neviňátko, člověk málem by myslel…A přitom.
ZUZANA:
Radši jdu pryč.
MARCELLINA:
A jak se tváří.
Č. 5
Duetino
MARCELLINA:
Je ctí pro mne velkou že můžu vás pustit
ZUZANA:
Ó dík za ten zvyk nejdřív štíhlí pak tlustí
MARCELLINA:
Ne ne vy jste první
ZUZANA:
Starší přednost má
MARCELLINA:
Ne ne vy jste první
ZUZANA:
Teď vy a pak já
MARCELLINA / ZUZANA:
Ne né milostpaní
Mé vychování
To brání
Mi v tom
MARCELLINA:
Paní Nevěstinka
ZUZANA:
Paní Papulinka
MARCELLINA:
Paní Bumnazáda
ZUZANA:
Paní Papáráda
MARCELLINA:
Ta výbava
ZUZANA:
Postava
MARCELLINA:
To místo
ZUZANA:
Ten zjev Ef Ef
MARCELLINA:
Mě z ní asi trefí šlak
Tak tak
Jak pije mi krev
ZUZANA:
Je k smíchu ten pajdulák
Jak jímá ji hněv
Marcelina odejde.
SCÉNA V.
Zuzana, později Cherubin.
ZUZANA:
Jen běž, ty stará sůvo, chytřejší než sto opic. Paní si přečte pár knížek, už by nejradši vedla celý svět.
CHERUBIN:
Jsi to, Zuzanko, ty ?
ZUZANA:
Jó jsem, co tady děláš ?
CHERUBIN:
Já…No já…Jak to říci…
ZUZANA:
Tak řekni. Co se stalo ?
CHERUBIN:
Jde o to, že pan hrabě mě našel s mojí Barbarinou a hned výpověď dal mi. A jestli naše paní, moje kmotřenka krásná, nezíská milost pro mne, to potom já budu muset pryč a už tě neuvidím.
ZUZANA:
Jó tak ty myslíš na mě? Vážně? A co že to tvoje horké srdce najednou přestalo po hraběnce toužit ?
CHERUBIN:
Ó …Ne, ne, jenže z ní mám velký respekt. Závidím ti, že tak často můžeš se s ní vídat, ráno oblékat šaty, večer zase je svlékat, vlasy česat a pak vázat, spínat sponky. Ach, kdybych já moh´. Když si představím sebe…
ZUZANA:
A jak je hezká a jemňoučká ta stužka. Nosí ji ve svých vlasech.
CHERUBIN:
Ó ta je ale krásná. Dej mi ji, prosím tě.
ZUZANA:
Vrať mi ji ! Vrať ji !
CHERUBIN:
Ó nene ! Ji budu hlídat jak oko v hlavě, o ni se porvu na život a na smrt.
ZUZANA:
Jsi drzý jako štěně.
CHERUBIN:
Zuzanko, díky. A za odměnu dám ti novou písničku, kterou jsem ti složil.
ZUZANA:
A co já s ní mám dělat?
CHERUBIN:
Přečti ji naší paní, přečti si ji ty sama, dej ji pak Barbarině, Marcelině, přečti ji pak všem ženám v celém zámku.
ZUZANA:
Chudáček cherubín. On se nám zbláznil.
Č. 6
Arie
CHERUBIN:
Nevím sám co se to se mnou děje
Hlava třeští a dech se mi chvěje
V kolenou slabý jsem jako moucha
Srdce bouchá mi už celý den
Jak jsem roztoužen
Tou spoustou žen
Pouhý lem šatů zřím a jsem grogy
Cítím parfém a jdou na mě mdloby
Padám
A strádám
Svůj pohyb nezvládám
Krásné madam
Lásku žádám
Vámi jsem omámen
Pá-da-da-dam
Své sny spřádám
Pak z nich nemůžu ven
Proč nikdo neslyší mě
Proč všichni míjejí mě
Já ptám se hor i strání
I ptáků ryb i laní ( i pánů i paní )
Proč touha spát mi brání
Proč nemám nikde stání
Čím se to léčit dá
A nikdo neodpoví
Smutnému andílkovi
Který je na vše sám
SCÉNA VI.
Cherubin a Zuzana, později hrabě.
Recitativ
CHERUBIN:
Jsem zcela ztracen.
ZUZANA:
Ticho buď ! Jde hrabě, schovej se tu.
Cherubin se schová za lenošku, hrabě si sedne.
HRABĚ:
Zuzanko, co se děje? Zdáš se mi celá divná.
ZUZANA:
Ó ne,chápejte ovšem…Vy a tady. Kdyby někdo nás tady spolu viděl.
Cherubin se schová v lenošce pod přehoz.
HRABĚ:
Jenom chvíli a půjdu. Poslyš !
ZUZANA:
Nic nechci slyšet.
HRABĚ:
Jen dvě slova. Jak víš, tak do Londýna na čas posílá mě král. Já rozhod´ jsem se Figara vzíti sebou.
ZUZANA:
Kdy najdu sílu…
HRABĚ:
Můžeš všecičko všechno. S tím kouzlem ,které máš dnes nade mnou, můžeš nařizovat, co chceš a já ti to splním.
ZUZANA:
Já nechci od Vás nic. Dnes ani zítra. Kašlu vám na ta kouzla. Ó, omlouvám se…
HRABĚ:
Pochop mě, milá. Chci, abys byla šťastná. Dobře víš, co mám v srdci. Ty přeci víš, jak moc miluji tě. Tak poslyš. Jestli bys dneska večer na chvíli jenom do zahrady přišla, za to štěstí bych zaplatil i zlatem.
BASILIO:
(za scénou) Před chvílí odešel.
HRABĚ:
Kdo je to ?
ZUZANA:
Jemine !
HRABĚ:
Nikdo. Ať tady nejde !
ZUZANA:
Chcete snad tady zůstat ?
HRABĚ:
Půjdu jej hledat tam. Snad ho i najdu.
BASILIO:
Já ukryju se tu.
ZUZANA:
Bože, jen to ne !
HRABĚ:
Ticho! A zbav se ho rychle!
Schová se za křeslo.
ZUZANA:
Jak zbav ? No, nazdar.
SCÉNA VII.
Předešlí a Basilio.
BASILIO:
Zuzano, pozdrav pánbů. Pan hrabě náhodou tady nebyl ?
ZUZANA:
A co by tady tak asi dělal, vážený pane ?
BASILIO:
Klídek, klídek, já jen, že Figaro ptá se po něm.
ZUZANA:
(Ach, bože!) Vy dva jste fakt jeho miláčkové.
HRABĚ:(Jsem zvědav, jak mi slouží.)
BASILIO:
No, musím říct, že neznám případ, že by ten, kdo miluje něčí manželku, neměl
rád jejího manžela.
ZUZANA:
A zmizte, hampejzníku,než vás vynesu v zubech.
Strčte si někam vaše názory, řeči, i toho hraběte.
BASILIO:
Co jsem řek´ špatně ? Každý má jiné gusto. Já jenom pomyslel na milence, aby se k vám hodil. Spíše moudrý a štědrý, jak to dělají všechny chytré dámy. Ne puberťáka tam kdesi.
ZUZANA:
Myslíte koho ?
BASILIO:
To vaše páže. Chlapeček malá, jak mu to všecko kouká z očí. Támhle vleze, tam se schová,hupky hup.
ZUZANA:
To je nic než pomluva, vy, vy jeden !
BASILIO:
Když se chce, všechno jde.A člověk vidí a zaslechne i hezkou písničku. Svěřte se mi. Já jsem váš přítel. Nikomu ani slovo. Psal ji vám nebo paní ?
ZUZANA:
(Kdo mu to kruci řekl ?)
BASILIO:
Kromě jiného, dcero, bude vhodné mu říci, ať na ni u stolu nekouká tak lačně jakoby týden nejed. Hrabě si toho všimne a bojim, bojim. Vždyť víte, jaký je pruďas.
ZUZANA:
To je příliš ! Vy tu lumpe, lžete, až se vám od huby práší !
BASILIO:
Já ? Jak jsem koupil, tak i prodávám dál a nepřidávám ani chlup. Vždyť vědí o tom všichni.
ZUZANA: (vystoupí z úkrytu) Cože ?! Co vědí všichni ?
BASILIO:
A…a…a
ZUZANA:
A je to !
Č. 7
Terceto
HRABĚ:
Sluch mě šálí Zrak mě mámí ?
Býti vámi tak hned jdu ven
Způsoby vašimi jsem rozezlen
BASILIO:
Odpusťte mi
Trapně je mi
Že jsem vešel neohlášen
ZUZANA:
Je to v pytli
Už mě chytli
( jak tu vlítli )
Já snad půjdu do kolen
Vrávorá.
BASILIO / HRABĚ:
Ona se nám láme v pase
Jak tak zdá se
Má z toho šok
BASILIO:
Pomaloučku na sedátko
ZUZANA:
Svatá matko
Omdlela jsem
Ruce pryč a ani krok
Už ani krok
BASILIO:
Nás dvou bát se nemusíte
Neztratíte cti ani flok
ZUZANA:
Nás dvou bát se nemusíte
My vám nesem jen vína lok
BASILIO:
To jak prve vykládal jsem
O pážeti já pouze lhal jsem
ZUZANA:
Je to léčka
Basta a tečka
Je to podvodník a cvok
Normální cvok
HRABĚ:
Páže
Ať si uzlík váže
BASILIO:
Ubožáček
HRABĚ:
Zítra lajtnant mu ukáže
BASILIO:
Ubožáček
HRABĚ:
Krásný ptáček
Sám jsem viděl
Jak si kvokal kvoky kvok
ZUZANA:
Cože?
BASILIO:
Kde?
ZUZANA:
Bože! Ne!
Recitativ
HRABĚ:
Bylo to včera. Pokoj arbařin je zamčen, klepu, Barbarina otvírá vylekaná celá, ve mně podezření klíčí, všude hledám, všude slídím, rozhlédnu se po pokoji, pod ubrusem se něco rojí, tak to zvednu…! No a tam páže !
Stáhne přehoz z lenošky.
ZUZANA:
Já padám ke dnu
BASILIO:
Závistí blednu
HRABĚ:
Ó ty světe pokrytecký
Falší znovu byl jsem bit
ZUZANA:
Mám už toho plné kecky
Já chci aspoň chvíli klid
BASILIO:
Takové jsou prostě všecky
Ženským nelze uvěřit
Recitativ
HRABĚ:
Basilio ! Rychle pro Figara, jenom ať se dozví, co se tu stalo.
BASILIO:
A taky to, co kdo řekl.
HRABĚ:
Ne, nechoď. Radši zůstaň. Taková drzost. Vše je jasné jak facka.
BASILIO:
Nevinný nemusí se omlouvat.
HRABĚ:
Kdy on sem vlastně přišel ?
BASILIO:
Byl u mě ještě předtím, než vy jste vešel. Přišel mě prosit, abych vymohla pro něj u hraběnky milost. Když potom vás viděl, jak jdete ke mně, celý zmatený za křeslo se schoval.
HRABĚ:
Ale já přeci jsem si sedl sem, když jsem přišel.
BASILIO:
Pro mě místečko zbylo tady vzadu.
HRABĚ:
A když já se schoval sem…
BASILIO:
Tak udělal jsem prostě tak… Žádný problém.
HRABĚ:
To tvrdí ten kluk, že slyšel všechno, co jsem tu říkal ?
BASILIO:
Já jsem se snažil, abych neposlouchal.
HRABĚ:
Hrůza je to.
BASILIO:
Míň emocí. Jde někdo.
HRABĚ:
Vy zůstanete tu, vy jeden hade.
SCÉNA VIII.
Předešlí, Figaro, sedláci a selky.
Č. 8
Sbor
SBOR:
Zpívejme písně
Házejme růže
Chválen buď navěky náš moudrý pán
Tváří se přísně
On všechno může
A lidmi svými je milován
Recitativ
HRABĚ:
Co je to tady za hru?
FIGARO:
( Zatančíme si, mé milované děcko ?
ZUZANA:
Jsi moje všecko)
FIGARO:
Náš vzácný pane hrabě, prosím, přijměte projev díků za váš odvážný počin, kterým jste zrušil právo, jenž tolik nemilé nám bylo.
HRABĚ:
To právo už je pryč. Co ještě chcete ?
FIGARO:
Dneska sklízíme plody vaší nedoceněné moudrosti. Neb naše svatba byla již dojednána, žádám vás tímto, ať dáte bílé roucho – symbol počestnosti – té, která díky moudrostí vaší zůstala čista tu.
HRABĚ:
Jak mazaně mluví. Já nesmím dát nic znát. Přátelé moji, vaše uznání těší, ale hold nepatří mi. Ani hold, ani sláva. Když ono právo na svém panství jsem zrušil,jen jsem přírodě dal, co její bylo.
VŠICHNI:
Ať žije !
ZUZANA:
To je řeč !
FIGARO:
To je krása !
HRABĚ:
Teď slyšte slib můj, že vykonám ten obřad. Žádám jen malý odklad a potom vám dopřeji ono štěstí, zde tady před vašimi blízkými, s velkou pompou. ( Marcellino, kde vězíš ?)
Přátelé, jděte !
Č. 8a
Sbor
Zpívejme písně
Házejme růže
Chválen buď navěky náš moudrý pán
Tváří se přísně
On všechno může
A lidmi svými je milován
Sedláci a selky odejdou.
Recitativ
FIGARO:
Ať žije !
ZUZANA:
Ať žije !
BASILIO:
Ať žije !
FIGARO:
( k Cherubinovi ) Proč netleskáš jak všichni ?
ZUZANA:
Je smutný chudák malá, protože pán ho vyhání ze zámku.
FIGARO:
A zrovna, když je tak pěkně.
ZUZANA:
Zrovna v den naší svatby.
FIGARO:
Tolik slávy je kolem.
CHERUBIN:
Ach, pane hrabě, já…
HRABĚ:
Vy radši mlčte.
ZUZANA:
Vždyť je to ještě dítě.
HRABĚ:
Já vám dám, že je dítě.
CHERUBIN:
Byla to chyba, já přiznal jsem se přece.
Ben. Ben. Odpouštím já vám. Dokonce půjdu dál. V mém pluku zrovna teď je pro vás volné jedno místo. Jistě se vám tam bude líbit. Adió.
ZUZANA /FIGARO:
Alespoň do zítřka.
HRABĚ:
Ne, ne, ne, hned teď.
CHERUBIN:
Pane hrabě, jsem hotov. Na váš rozkaz !
HRABĚ:
Tak se rozluč a jedem ! Ještě Zuzance pusu. ( Jak nečekaná rána…)
Odejde s Basiliem.
FIGARO:
Hej, kapitáne, aspoň ruku mi podej. Chci s tebou mluvit, než navždy zmizíš.
Buď sbohem, náš milý Cherubínku ! Člověk míní a osud a osud mění.
Č. 9
Árie
FIGARO:
Spadla klec můj milý Cherubínku
Teď už máš modřinku na kolínku
Dolétal čmeláček na paloučku
Sladký pyl z kvítku pil S tím je šlus
Je z tebe vojáček můj ty kloučku
Vlevo vbok a teď Poklusem klus !
Krásná péra a šat zlatem skvoucí
Vyměníš za mundúr nepadnoucí
Dlouhý vlas který tvou hlavu krášlí
Bude zkrácen o zásadní kus
S tímto výsledkem smířit se zkus
Je to hnus
Zelené mozky
Čajík s bromem do termosky
Je nápojem božským
Těžká puška úzká torna
Pěšákova uniforma
Boty menší o dva palce
Blechy lezou zpod kavalce
Plat a stravu erár ti dává
Co chceš víc ? Armádě sláva
Pod korouhví svého pluku
Z Barcelony do Insbrucku
A pak zpátky horem pádem
S matkou žízní s otcem hladem
Břicho prázdné huba suchá
Kulky sviští kolem ucha
Ani slunko ani stín
Ať žije vojín Cherubín
Miláček k pomilování
Adonis k zulíbání
Narcisek k pohledání
Tajný sen všech slečen a paní
Zpříma kráčej pod praporem
Metálem si ozdob hruď
Zpíváme ti všichni sborem
Čest a sláva tobě buď !