O N   T H E   R O A D   2 0 0 9

HOLANSKO | BELGIE | NĚMECKO   (3. – 10. 10. 2009)    »

Jarek Nohavica v šatně Melkweg Cultural Centre, Amsterdam.

TELEGRAF ROAD

08.55    Na snídani probíráme dojmy z včerejšího večera.
11.30    Příjemné posezení u řeky, která protéká kolem hotelu.
14.30   Nezbytná porada týmu před večerním koncertem
16:10   Příjezd do centra Amsterdamu k Melkweg Cultural Centre
17.30   Zvuková zkouška
20.30   Koncert začíná

19°C | 4. ŘÍJNA | AMSTERDAM | DOSUD NAJETO 897 km

2. DEN  –  BENÁTKY SEVERU

Večerní a noční Amsterdam má opravdu svou jedinečnou atmosféru, kterou asi jinde nezažijete. Překvapí vás, že vidíte lidem do bytů, záclony se moc nepoužívají. Snad je to ještě pozůstatek z dob španělské nadvlády, kdy bylo nařízení okna nezakrývat, aby se za nimi nepřipravovala nežádoucí spiknutí. Nezakrytá okna jsou však především typická v uličkách The Red Light Districtu. Naopak – musí být vidět vše, co tu je nabízeno – tradice už od dob rozmachu tohoto námořního města. Procházíte třeba jen metr širokými uličkami lemovanými po obou stranách okny osvětlenými flurescenčními výbojkami. Nájem jednoho takového okna a malé místnosti za ním stojí 100-150 euro na den. Rychle počítám, za kolik minut se daří nájem zaplatit…

Kola nemizí z ulic ani v noci. I po půlnoci potkáváme cyklisty, ale i dlouhovlasé cyklistky, projíždějící po vyznačených stezkách. Kolům je tu podřízeno vše: od stezek, přes půjčovny, parkoviště až po několikapatrové betonové garáže na parkování. Náš průvodce Jarda vypráví, že tam zaparkoval jen jednou a už to raději nikdy neudělá. Najít pak své kolo je jako hledat jehlu v kupce sena.

Nedělní ráno je doslova vyfoukané a slunečné. S Janou a Michalem se procházíme kolem řeky, která teče u hotelu.
Řeka Amstad, která vtéká do Amsterdamu se postupně rozmělňuje na velké množství kanálů a nakonec úplně mizí uprostřed města. Ne nadarmo se Amsterodamu říká Benátky severu. Mosty ve městě jsou zvedací, když po kanálech proplouvá větší náklad. Nevím, jestli i v takových případech platí pravidlo pravé ruky, každopádně asi loď má má přednost vždycky.

Přístav je vždycky strategické místo a ceny pozemků se tomu od nepaměti podřizovaly. Domy v historickém centru platívaly daň ze zastavěné plochy, a tak jsou úzké a vysoké. Do většiny z nich se po schodech dá stěhovat s velkými obtížemi. Když se podíváte nahoru, uvidíte na špičkách štítů podivné háky domácích jeřábů, které umožňují stěhovat přímo oknem.

Melweg Cultural Centre je v centru Amsterdamu a částečně je postavený také na vodě. Je to historická stylová stavba ovšem s výborným technickým zázemím. To je také důvod, proč dnes Kuba nezvučí na naši aparaturu a využíváme vybavení místní.
Hodinu před koncertem je sál otevřený pro diváky. Hodně dvojic je smíšených a tak není slyšet jen čeština, slovenština a polština, ale samozřejmě i holandština. Podstatná je nálada, melodie – zbytek dopřeloží partner nebo partnerka.

Setkávám se v předsálí s Dickem Overdevestem a jeho manželkou Olgou. Už vědí, že jsem odpoledne dal na web Dickův překlad písně Zítra ráno v pět do holandštiny. Chvilku si povídáme a já se zase přesvědčuji, že Jarkovy písničky mají něco v sobě, co se překládat nemusí a všichni tomu rozumějí.

Při koncertě dnes natáčím pro web trochu jinak. Záběry z pódia tady už byly na americkém turné, a tak chodím s kamerou mezi diváky. Na pozadí si k tomu můžete poslechnout jednu z nedávných písničkových glos z Virtuálek – Když jsem tahal kačera.

Publikum si tentokrát ještě vytleská přídavky a odchází spokojené. Podle jejich slov nepamatují, že by tu byl tak velký koncert pro Čechy. Černovláska mi říká: Můžete prosím vyřídit panu Nohavicovi moje velké poděkování? Jsem z Petěrburgu a písničkou o něm mi udělal velkou radost. Rád vyřizuji.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství.