O N   T H E   R O A D   2 0 0 9

HOLANSKO | BELGIE | NĚMECKO   (3. – 10. 10. 2009)    »

Vchod do ThéâtreE Saint-Michel v Bruselu.

TELEGRAF ROAD

13:20    Připravené internetové zpravodajství
15.45    Odjezd do divadla
18.10    Zvuková zkouška
20.10    Začíná koncert

 17°C | ÚTERÝ | 6. ŘÍJNA | AMSTERDAM | DOSUD NAJETO 1 102 km

4. DEN | MÁMO, SVAŽ MI MŮJ RANEC

Nechápu, proč ve všech průvodcích Prahou varují před taxikáři. Pokud jste četli zpravodajství z loňského turné a historky o londýnských a amerických taxikářích, tak jste mohli nabýt dojmu, že jsme zaujatí. Nejsme. I Brusel to potvrdil a nezklamal.

Po propršeném šedivém dni vyrážíme ve tři čtvrtě na čtyři do divadla Saint-Michel. Je to přibližně 6 km – to tam přece za 15-20 minut musíme být! Michal zastavuje u hotelu taxíka. Je domluveno, že Kuba, Pavel a Jarda s technikou pojedou za námi, že je povedeme. To jsme ještě nevěděli, že je obrovská dopravní zácpa a taxikáře, který neumí ani slovo anglicky povedeme nakonec tak trochu my.
Michal vysvětluje, že je to velké auto za námi patří k nám a že pojede za námi. Taxikář si to vyložil jako pobídku k rychlejší akceleraci. Takřka jednohlasně křičíme „slowly“, ale není nám to nic platné. Kuba s Ivecem za námi zatím bravurně drží tempo. Po chvilce konečně náš řidič pochopí, že „jsme jedna skupina“ s tou krabicí za námi. To stále ještě zadává do navigace adresu, kam chceme jet. První i druhou odbočku, kterou navigace nabízí míjí a Jarkovi s úsměvem naznačuje, že to nevadí – řidič je tu přece on. Raději vytahuji navigaci svou a ze zadního sedadla porovnáváme nabízené trasy.

Venku stále prší, kolona se sune pomalu kupředu. Už víme, že po čtvrté v divadle rozhodně nebudeme. Uvnitř začíná být horko, skla se potí. Ukazujeme taxikáři, že by bylo dobré pustit klimatizaci, nebo aspoň větrák. S úsměvem naznačuje, že větrák nefunguje. Jarek papírovými kapesníčky utírá aspoň přední sklo a do toho z puštěného CD spílá Eminem. Asi po 45 minutách dorážíme na místo. Taxikář je zjevně spokojený – dovezl nás a ještě se naučil trochu anglicky… Až se vrátím, pojedu se s chutí projet taxíkem po Praze. Pominu-li zjištění, že je chybně zapojený elektrický rozvod v divadle a že jsme zapomněli Jarkův kostým v hotelu, už nás nic horšího nepotkalo…:-)

Kuba si chválí zvuk – inu vlastní nádobíčko je vlastní nádobíčko. Po sedmé se začíná vestibul divadla plnit prvními diváky. Živě se zajímají o nová CD, DVD a zpěvník, ale je na nich vidět, že se těší na koncert. Zaslechnu, jak bylo těžké sehnat k dětem z české komunity někoho na hlídání, protože všichni, kdo mluví česky jdou dneska na koncert.

I po odpoledním Tour de Bruxelles je Jarek v pohodě a koncert má vynikající atmosféru. Poprvé na jednom koncertě zařazuje jako intermezza asi sedm Virtuálek. Najednou v tom živém provedení nabývají ostřejších kontur, jsou přímější a navíc tady v Bruselu dostávají některé nový smysl. Publikum to oceňuje a upřímně se baví. Zejména popěvek Mámo svaž mi můj ranec je ryze bruselské téma. Jarek diváky nešetří a publikum (zejména v zadních méně oficiálních řadách) je nadmíru spokojené. Přišli se pobavit, zazpívat, zavzpomínat, poslechnout češtinu, slovenštinu, polštinu. To všechno tu dnes na koncertě našli. Je to jedno, zda je to v Bruselu, nebo někde jinde. Jak Jarek po koncertě odpovídá redaktorovi Českého rozhlasu: „Písničkář je doma tam, kde chtějí poslouchat jeho písničky.“ Proto byl v neděli koncert v Amsterdamu, dnes v Bruselu a proto jedeme ve čtvrtek do Berlína.

Tomáš Linhart

FOTOGALERIE

VIDEO

Omluvte nízkou kvalitu videa z původního on-line zpravodajství.