Chceš-li za mnou lásko
přijít až zítra
třeba bude už pozdě
jsem jen hromádka kostí
a shluk bílkovin
a naježené rakety
mi míří rovnou
do slabin
a taky na mou hlavu
A tak přijď už radši dnes
ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl
než přiletí nějaký
mimozemšťan od novin
a začne spočítávat oběti a kapky
krve jako plody jeřabin
a podá o tom zprávu
A pak na titulní stránce
Vesmírného kurýra
vyjdou reportáže
o tom jak Zem umírá
generálské prýmky
velvyslancův žaket
exkluzivní snímky
nablýskaných raket
s černými emblémy
jó to bude senza článek
Země srovnaná se zemí
plus přiložený plánek
Byl jsem vhozen do života
bez toho že by se mě ptali
a bez toho že by se mě
někdo zeptal budu zase vyhozen
a tak prosím jenom o jedinou
malou úsluhu
netvrďte mi do očí
že jednáte z mé vůle
že tohleto všechno je i moje přání
Svět je brouk hovnivál
který svou kuličku válí
jako v hypnóze
a pěkně dokolečka dokola
a pěkně po kruhu
až se mu hlava zatočí
pak vydlabe si v zemi důlek
že tam přežije to bombardování
Ale na titulní stránce
Vesmírného kurýra
vyjdou reportáže
o tom jak Zem umírá
generálské prýmky
velvyslancův žaket
exkluzívní snímky
nablýskaných raket
s různými emblémy
jó to bude príma článek
Země srovná se zemí
plus přiložený plánek
Hodláš-li lásko za mnou
přijít až zítra
třeba bude už pozdě
nikdo nás neposlouchá
a tak poslouchejme sebe
jak se naše srdce hlásí
ještě chvíli ještě moment
ještě vteřinu
ach tady na Zemi
A tak přijď už radši dnes
ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl
cítím že nebudu mít strach
když budu ležet vedle tebe
a tak nás najdou za milion roků
asi návštěvníci z vesmíru
a přikryjí nás kamením
A na titulní stránce
Vesmírného kurýra
vyjdou reportáže
o tom jak Zem umírá
generálské prýmky
velvyslancův žaket
exkluzívní snímky
nablýskaných raket
s různými emblémy
jó to bude príma článek
Země srovnaná se zemí
plus přiložený plánek
Mohyly mohyly kamenů
všechno mlčky přikryjí
i miliardu Romeů
i miliardu Julií
hm-hm hm-hm-hm hm-hm
hm-hm hm-hm-hm hm
hm-hm hm-hm-hm hm-hm
hm-hm hm-hm-hm hm
MISSILI
Tradotto da Atyka
Amore mio, se intedi venire solo domani,
Forse sará giá tardi,
Sono solo un cumulo di ossa ed una manciata di proteine
Ed i missili minacciosi puntano direttamente ai miei talloni
ed anche alla mia testa.
Dunque vieni giá oggi, che andiamo a vedere l‘alba,
E condividi te stessa con me,
Prima che venga un giornalista extraterrestre
E cominci a contare le gocce di sangue come i frutti di sorba
E poi a raccontarlo.
R: E dopo, sulla prima pagina del Corriere dell‘Universo
Usciranno dei reportage su come la Terra sta morendo,
Le medaglie di un generale, la giacca di un ambasciatore,
Foto sclusive dei missili lampeggianti
Con emblemi diversi, ah, sará un ottimo articolo,
La Terra collasserà, ed in allegato ci sarà pure il piano.
Mi hanno mandato alla vita senza chiedermelo,
E senza che qualcuno me lo chieda
saró pure cacciato da essa,
E cosí chiedo solamente un unico piccolo favore:
Non ditemi in faccia quello che ve ne fate della mia volontá,
Che questo é anche il mio desiderio.
Il mondo é uno scarafaggio stercoraro,
che appallottola la sua palla
come sotto ipnosi.
E allegramente lo fa girare attorno e allegramente lo rotola,
fino a che non gli gira la testa, e scava un bucchetto nella terra,
affinche là possa sopravvivere al bombardeamento.
R: E dopo, sulla prima pagina del Corriere dell‘Universo…
Se intendi venire solo domani, amore mio,
Potrebbe essere giá tardi,
Non ci ascolta nessuno, ascoltiamoci noi,
Come il nostro cuore vuole dire: ancora un attimo,
Ancora un momento, ancora un secondo, ah, quá sulla terra,
Quindi, invece, vieni giá oggi,che andiamo assieme a vedere l‘alba
E condividi te stessa con me,
Sento, che non avró paura,
quando giaceró accanto te
E cosí ci troveranno dopo un milione di anni,
Forse i visitatori dallo Spazio, e ci copriranno di petre.
R: E dopo, sulla prima pagina del Corriere dell‘Universo…
cumuli, cumuli di pietre
coprono tutto, senza una parola,
anche un milliardo di Romei,
anche un miliardo di Giuliette….
Koncert v New Yorku 23. 10. 2008 – turné On theRoad 2008.
Kamera: Tomáš Linhart
© Jaromír Nohavica 2013