Babel
7. 1. 2004
V naprosté poříční nížině, na obou březích řeky Eufratu, kde počínala stoka Arachtu, přímo k perskému zálivu spějící, leží to město z nejstarších a největších na světě.
Člověk se snaží rovnat Dostojevského ke zlatkám, Hemingwaye k bílému rumu, Kafku k noci, Faulknera s Vančurou k popisu, Fukse k barvě, Lustiga k vůni hořkých mandlí, Ladislava Klímu k cigaretám, Hrabala k pivu, Sidona k jarmulce, markýze de Sada k bolesti,
A Nohavicu? Inu, i jeho bych snadno zařadil. On sám sebe jakbysmet.
Kdy ale?
Ptejme se!
K ránu?
Po poledni?
V noci?
Při čtení?
Při psaní?
Když stříhá nehty, vousy, větve meruněk, metr svého života?
A to je ten merit věci.
Babylon snadno splyne s labyrintem a třebas i s lusthauzem srdce, jak o tom psával ve východních Čechách Komenský.
Proto neumím vzít písničku, natáhnout své zežloutlé prsty, vymazat melodii, vyťukat rým, zamyslet se nad ním.
Ano, smutný… veselý… vrací nás zpět… vyvolává melancholii… nostalgii… jenomže, mí milí, kam nás vede? To se ptejme.
Každá cesta má svou příčinu, jistý, pevný začátek. Můžeme stát uprostřed trati, říkat si, tak jsme tady, ale pravda to nebude.
Babylon je album jiné. V přeskocích textů, nálad. Tmavých dnů a bílých nocí. Stačí kapička porozumění, aby člověk ucítil, kde pan eN seděl a to ono psal.
Jsou to zvláštní přeskoky, jenž jsem posud nepochopil, ve střídání písní. Víte, to je třeba moment, kdy čekáte, že se pan eN zastřelí coby básník (Puškin, A. S.), neklidný romantik (Lermontov, M. J.) …a najednou pak tam chodí Eskymáci a jakýsi muž putuje do soutěže. Poté čistá voda a opět čekáte, kdy cvakne kohoutek. Jenomže toto je individuální. Bytostní. Nespojujme tato dvě slova.
Poslouchal jsem album čtyřiatřicetkrát, abych o něm směl vyrovnaně napsat. Jenomže jsem nyní tak nevyrovnaný, že ani nevím, jde-li ta vyrovnanost nelézt? A mezi čím také, že?
Jen ať si to každý vytrpí sám. Ať se zasměje, poté naleští bubínek revolveru, vypije mnoho alkoholu, probolí tuze týdnů, vykouří tisíce cigaret, ublíží tolika lidem… že teprve tehdy bude schopen pocítit ten pravý smysl pana Jaromíra N. Jeho alb, textů, potřeby smíchu a slz. Jiných.
Kontrastů.
Jan Holoubek