Jaromír Nohavica & Kapela: Koncert
FOLK&COUNTRY – 6/1998
7. června 1998 (v den narozenin JN) vychází dlouho očekávané album Jaromíra Nohavici a jeho Kapely. Jak už název napovídá, přichází Jaromír Nohavica se svým produkčním týmem po velice úspěšném studiovém albu Divné století (dnes již téměř dvojitá platinová deska) se záznamem několika svých koncertů pořízených v závěru roku 1997.
V loňském roce odehrál Jaromír Nohavíca těměř 100 koncertů, které navštívilo neuvěřitelných 80.000 diváků. Všechny koncerty byly vyprodány. Nové album zachycuje koncerty z prosince loňského roku, které se konaly v několika naprosto odlišných sálech – v pražském Lucerna Music Baru (s Hanou Hegerovou j.h.), v Kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích a v sále Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Přeplněný rockový klub v Praze (oba dva koncerty navštívilo vždy 800 diváků, vstupenka stála 250,- Kč a byla k stání), klasický „kulturák“ v Českých
Budějovicích a akusticky dokonalý sál určený k nahráváni živých koncertů v Bratislavě – tak rozdílná prostředí a přesto zni záznam jako jeden koncert. Oním jednotícím prvkem je Jaromír Nohavica, který zpívá v životní formě, a dále jeho Kapela, která se během celého turné skvěle sehrála. A samozřejmě také Nohavicovi diváci Jejich sociální skladba se za jediný rok značně proměnila. Kromě skalních folkových fanoušků začali na Nohavicu chodit i diváci, které zajímá spíš kvalitní populární hudba, šanson a rock.
Jaromír Nohavica se během jediné sezóny zařadil po bok takové veličiny naši populární hudby, jakou je bezesporu Hana Hegerová. Již v březnu loňského roku to byla právě ona, kdo předával Nohavicovi Českou Gramy za nejlepší album roku 1996. V srpnu téhož roku s ním Hana Hegerová vystoupila na nádvoří zámku v Telči, kde poprvé zazněl jejich duet „Stará píseň“ otextovaný Nohavicou právě pro tuto příležitost. A konečně v prosinci 1997, za přítomnosti kamer České televize, vystoupila Hana Hegerová jako host Jaromíra Nohavici v pražském Lucerna Music Baru. Záznam tohoto koncertu a videoklipy vyrobené z tohoto záznamu budou základním kamenem reklamní kampaně k albu, které právě vychází.
Album obsahuje 23 písni, z nichž čtyři jsou dosud nevydané (Jdou po mně jdou, Fotbal, Cukrářská bossanova, Polámaný anděl touhy). Většinu písní aranžoval Vít Sázavský. Právě na jeho příkladě se potvrzuje známá pravda, že písničky obstály v jednoduchém podáni svého autora (kytara a zpěv), získaly novými aranžemi pro Kapelu také novou kvalitu. Toto album není pouze záznamem koncertu a výběrem toho nejlepšího, co Nohavica napsal. Kromě čtyř dosud nevydaných skladeb uslyšíte i dalších 19 kvalitativně nových hitů. Písně, které již stačily zlidovět (Když mě brali za vojáka, Bláznivá Markéta, Darmoděj, Až mě zítra ráno v pět a další) zní na tomto albu zcela nově. Kapela hraje neuvěřitelně barevně a pestře. Na pódiu se střídá klasické komorní trio, jazzová skupina, folkový trojhlas, rockový nářez a hospodská heligonka. Žádný postup se neopakuje a každá píseň vás něčím překvapí.
Členy Kapely jsou většinou ostřílení a známi hudebníci. Kromě již jmenovaného aranžéra a kapelnlka Vita Sázavského (basová kytara, housle, kytara a zpěv) se v Kapele objevuji další dva členové legendární skupiny Nerez – Zdeněk Vřešťál (kytara, zpěv, producent posledních čtyř Nohavicových alb) a Pavel Plánka (bicí, mj. hrál v projektech Shalomu, Lucie a J. Ledeckého, současný spoluhráč D. Hůlky, muzikál Dracula aj.).
Na trombón a klávesy hraje v Kapele Filip Jelínek – vnuk slavného semaforského Jiřího Jelínka a člen skupin Sexy Dancers a JAR.
Vladislava Hořovská hraje v Kapele na housle a zpívá – stejně jako Petra Pukovcová, která hraje na hoboj a šalmaj.
Jaromír Nohavica hraje kromě klasické akustické kytary i na ruskou sedmistrunnou kytaru, kterou specielně pro něj postavila jihlavská kytarová dílna MN. Poprvé zde hraje Nohavica i na „placatou“ kytaru. nefalšovanou elektrickou kytaru značky Godin. Neslýchaná je i Jaromírova technika hry na heligonku – tahací harmoniku, která se v rodině Nohaviců předává už po několik generaci z otce na syna.
Album natočil a smíchal stejný tým, který se podílel na výrobě Divného století: hudení režisér Vít Sázavský a zvukový režisér Ing. Miroslav Klus. Producentem alba je opět Zdeněk Vřešťál. Autorem grafického návrhu obalu je Aleš Najbrt a skvělé fotografie z celého turné jsou dílem Jana Šilpocha.
z materiálů agentury
Zdroj: Folk&Country