Nohavicův Ikarus se z nebe nezřítil
MLHOVINA.I-AUTO.CZ – 21.2.2008
Minulou středu ke mně konečně dorazilo nové album Jarka Nohavici Ikarus. S týdenním odstupem a až po několikerém poslechnutí cédéčka si dovolím k Ikarovi několik vět…
Albu velmi prospělo, že není studiovkou, ale že vzniklo při Nohavicových ostravských koncertech. Nohavica před diváky dokáže dostat do písní náboj i opravdovost a “jeho” domácí publikum mu v tom vydatně pomáhá.
Před vydání alba Ikarus jsem byl hodně zvědavý, zda a případně jak se Jarek Nohavica vyjádří ke své, nedávno tolik medializované, spolupráci s komunistickou StB. Z mého pohledu to udělal velmi dobře.
Ve skladbách Já si to pamatuju a On se oběsil se Nohavica dotýká své spolupráce s StB. První píseň je temná, s velikým vnitřním nábojem hodně vypovídá o pohledu Nohavici na tuto věc a zároveň je jednou z nosných skladeb alba Ikarus. V písni On se oběsil si už Nohavica vytváří od kauzy StB jistý odstup a ironizuje “náčelníky dobrých mravů, kteří mu nebyli na svatbě za svědky”.
Další výraznou skladbou na albu je píseň Do dne a do roka, která možná tak trochu je novou variací na Darmoděje.
Ikarus, který dal jméno celému albu, je také Nohavicovým “majsterštykem” a dalším okénkem do jeho nitra.
I každá další skladba na albu Ikarus by si zasloužila samostatnou zmínku, ale to jistě udělají profesionální kritici rádi a možná lépe. Žádná skladba z Ikara není špatná, odbytá nebo nedodělaná a do všech zaklel Nohavica kus své duše…
Dnes už asi není možné psát o Nohavicově díle podle zásady “disputandum ad rem, non ad hominem”, protože celý Ikarus je velmi osobní a Nohavicův až na dřeň, až tak hluboko, jak to jen jde…
…básníkum české země chtěl bych uklonit se… Věřím, že až se moje děti budou jednou k maturitě šprtat české básníky z přelomu 20/21 století bude mezi nimi ryšavý bard z Ostravy s kytarou a heligonkou mít významné místo!
Zdroj: MLHOVINA.I-AUTO.CZ