Nové album asi nejuznávanějšího tuzemského písničkáře je plné nostalgie, melancholie i humoru. Poruba je jedno z největších ostravských sídlišť, na kterém Jaromír Nohavica prožíval rané mládí plné pionýrského světa se šátky, výukou azbuky i prvních dospěláckých zážitků. Ale jen se vzpomínkami na desítky let starou atmosféru socialistického sídliště si naštěstí jako vždy nevystačí.
Na novém albu převažují zasmušilé balady a písně zpytující dávný i současný svět. Díky častému využití akordeonu se přitom nad Natašo, lásko má či Nájezdníky vznáší atmosféra starého a uznávaného Divného století a skladby Pěterburg. Na dětská léta vzpomíná příznivec ostravského Baníku i v písni Tři rohy penalta, v níž velmi dobře popisuje, jak ty klukovské fotbaly v provizorních podmínkách tehdy vypadaly.
Do některých vzpomínek se ale vkrádá i jistá hořkost. V Saku ze sametu odkazujícím na listopad 1989 celou změnu dehonestuje slovy „na Letenské pláni chystají noví páni slet“. V písni Lžou mi do očí si pak rovnou stěžuje, že jsou se ženou opět v nové době sledováni. Ublíženost Nohavici kvůli zprávám v médiích o jeho údajné spolupráci s komunistickou Státní bezpečností je zřejmě nekonečná – vzpomeňme jen na úvodní píseň z alba Ikarus Já si to pamatuju. Snad proto je ještě něčím album neobvyklé.
Na rozdíl od předchozích Nohavicových počinů se vyznačuje nadprůměrnou přítomností peprných slov, což nejvíce vystupuje v Černé jámě zpívané ostravštinou. Proč, těžko říct. Mezi ostatních dvanáct písní se tento kuplet nehodí, byť může být ozdobou pověstných Nohavicových koncertů.
Stylově barevnému albu pak odpovídá i nástrojové obsazení a hosté Robert Kusmierský, Dalibor Cidlinský a Pavel Plánka. Písně se proto přirozeně rozprostírají od folkových kytarových písní až po šlapající skladbu Empire State s bicími a pianem. S novým albem čekal Nohavica pět let. Je bezpochyby jasné, že se takové čekání opět vyplatilo.
Jaromír Nohavica: Poruba
Vydal: Jaromír Nohavica
Délka: 41:20
Hodnocení: 80 %
Autor: Dušan Kütner
Zdroj: e15.cz