Setkání Fidlovačky s Nohavicou bylo šťastné
MF DNES – 12. 9 .2000
Dvě dramaturgické linie se protly v inscenaci polské zpěvohry Malované na skle, jíž pražské Divadlo Na Fidlovačce zahájilo třetí sezonu. První je důraz na žánr hudebního divadla, jenž je ve zdejším repertoáru přítomný od Šumaře na střeše po Slaměný klobouk. V druhé linii je čitelná snaha o uvádění starých her v novém kabátě, respektive překladu či úpravě. Na tom se podílejí například překladatel Jaroslav Kořán, básník Pavel Šrut a nejnověji i písničkář Jaromír Nohavica, jenž přebásnil libreto Malovaného na skle, na jehož nynějším překladu se podílela básnířka Renata Putzlacher-Buchtová. Tato hra měla českou premiéru bezmála před třiceti lety.
V Nohavicově pojetí se hlavní hrdina Jánošík proměnil ve valašského zbojníka Janíka. V textech rezonuje hravost, humor, lyrika, chlapská odhodlanost – atributy známé z Nohavicova písničkářství. Na divadelní scéně prošel Nohavicův básnický talent důkladnou – a úspěšnou – prověrkou. Janíkův příběh zachycený od narození přes zbojničení a nešťastnou lásku až ke smrti vychází již v polském originále z poetiky lidového divadla. Tohoto způsobu vyprávění, jemuž je vlastní také dávka barvotiskové naivity, se držel i režisér Juraj Deák. Je to patrné zejména u komického líčení sboru četníků-čertů, kteří se přou se zbojníky o tu „skutečnou“ verzi Janíkova osudu, i u postav Anděla a Ďábla komentujících děj – komediálně potřeštěné dvojice ztvárněné Yvettou Blanarovičovou a Mario Kubcem. Zbojník Janík v podání Pavla Nečase v sobě nese zadumanost i furiantské odhodlání, jaké se čekají od hrdiny přelévajícího pro svou milou horské jezero sítem a tančícího pod šibenicí se Smrtí v podání Terezy Berbarové. Ta je všudypřítomná v celé inscenaci – pronese sice jen pár slov, ale tím mámivěji působí její tanec a zpěv. Syrové dřevo účelně strohé dekorace, kostýmy i smyčce a cimbál hudební nahrávky evokují folklorní atmosféru, vše má zároveň moderní střih i švih. Autor libreta Ernest Bryll sice usilovně zdůrazňuje, že napsal zpěvohru, ale účinkující podávají výkony hodné náročné muzikálové produkce. V některých partech si vypomáhají předtočenými sbory a pěvecky je výrazně lepší ženská část souboru, nic to však nemění na tom, že Malované na skle je záležitostí celého ansámblu. Škoda jen, že při splétání všech dějových zákrut, vysvětlivek a komentářů k některým aspektům zbojničení trochu vázne tempo představení. Mohlo se obětovat pár stránek textu, pak by lépe vynikly všechny odstíny téhle divadelní malby.
Divadlo Na Fidlovačce Praha – Ernest Bryll a Katarzyna Gärtnerová: Malované na skle.
Přebásnil Jaromír Nohavica,
režie a inscenační úprava Juraj Deák,
choreografie Martin Pacek a Eva Velínská,
scéna Jaroslav Milfajt,
kostýmy Sylva Hanáková,
dramaturgie Helena Šimáčková,
hudební spolupráce Ondřej Brousek,
realizace nahrávky a hudební nastudování Jiří Petrdlík.
Premiéra 7. září.
Zdeněk A. Tichý
Zdroj: MLADÁ FRONTA DNES