Nohavica glosuje nové století. Tak jako nikdo jiný
MLADÁ FRONTA DNES – 3. 7. 2012
Právě vydané album Tak mě tu máš je nohavicovské se vším všudy. Částečně pochmurné, včetně slovanské melodiky, dřevního folku, tematicky rozmáchlejších songů nebo malých osobních příběhů.
Čekání na nový titul Jaromíra Nohavici se vyplatilo. I když album Tak mě tu máš není tolik aranžérsky propracované jako památné Divné století (1996) nahrané s kompletní kapelou, přesto má novinka na tuhle desku jakousi návaznost. Zatímco tam se Nohavica ohlížel za prošlými časy a na dalším albu Babylon (2003) vnímal globální guláš nové doby, kolekce Tak mě tu máš jakoby nahlíží víc do budoucnosti a skepticky komentuje vynořující se kontury nynějšího století.
Už v úvodní písni Řeka zapomnění Nohavica přirovnává dějiny k veletoku, který plyne kamsi do černé nejistoty a unáší sebou jak egyptskou Kleopatru, tak civilizaci našeho věku. Nohavica má cit pro rozmáchlé drama a velké příběhy, člověk skladbu poslouchá se zatajeným dechem. Motiv lodi se opakuje v melodicky vygradované osudové písni Zbloudilý koráb, který se jen potácí ve vlnách. A poslední skladba Z minula do budoucna celé částečně pochmurné pojetí alba rámuje.
V obrysech nového století není mnoho věcí, které by Nohavicu nadchly. Vystihuje to úvod písně Kupte si hřebeny ( „ Kupte si hřebeny, blíží se všivé časy „). V písni Já chci poezii si stýská po básnících, o které dnes nikdo nestojí. Rád by debatoval o verších geniálního romantika Karla Hynka Máchy, ale nemá s kým. Lidi si prý folkaře vyfotí raději mobilem. „Co mám ze života, samé přízemnosti,“ zpívá smutně.
Svět je bizarní. V Moskvě, kde zpívaly Nohavicovy velké vzory Vladimír Vysockij a Bulat Okudžava se „ rubl líbá s dolarem a vodka se mísí s whisky „ (Moskevská virtuálka). Svět se připomíná depresivně drsnými titulky na internetu v písni www.idnes, proti kterým Nohavica staví sebe a svoji lásku. Rád by jí poslal telegram jako v minulém století, ale tato služba již byla zrušena.(Telegram). A tak se Nohavica fanfarónsky rozparádí v domácké odrhovačce U nás na severu nebo se vydá do tmavých koutů podezřelé čtvrti, kde je mu jeho bílá kůže na obtíž (Dežo).
Mnohé písně jsou samozřejmě stylizované. Přitom do sebe výtečně zapadají a dávají albu tématickou jednolitost. Jenže minulosti nelze uniknout ani v roce 2012 a Nohavica ji přijímá. V písni Minulost zazní slova „Tak mě tu máš“, jež se stala také názvem alba. Lze je vztáhnout i na samotného Nohavicu, který možná tímto způsobem nabízí sám sebe, jako by říkal: „ Tak mně tu máš – nech, nebo ber.“
Každému doporučuji, aby bral, protože navrch dostane porci slovanské melancholie, čechrané harmonikou Poláka Roberta Kuśmierského. Na albu zní též výtečné melodie srostlé se slovy jako větve se stromem a Nohavicův charizmatický zpěv. Se zápalem vypravěče písničkář líčí obrazy velkého světa a zakomponuje do něj i zdánlivě malé, velice osobní příběhy. Nikdo z kolegů nedělá takové písně jako on. Starý dobrý Nohavica.
Hodnocení 90%
Vladimír Vlasák
Zdroj: Mladá fronta Dnes