Dobrý strýček Jarek překvapil a potěšil
ZATECKECOUNTRY.CZ – 29. 1. 2012
Po letech jsme v Městském divadle v Žatci, přivítali Jaromíra Nohavicu, tentokrát s hudebním esem v rukávu. Tím esem byl polský akordeonista, pianista a Jarkův kamarád Robert Kusmiersky.
Byl to osvěžující koncert dávkovaný dramaturgem a režisérem Nohavicou, který jej namixoval jako směs nejnovějších i starších písní hlubších či romantických a krátkých popěvků na aktuální témata, tzv. virtuálek.
Nohavica hrál, tentokrát převážně na kytary, jen zřídka se chopil své harmoniky. Po koncertech s různými kapelami se doprovod Roberta Kusmireského, zdá být tím nejlepším pro jeho písničky, co se kdy s Nohavicou objevilo na podiu. Jeho akordeon dodával Jarkovým písním zvláštní nádech. Místy souhra kytary a akordeonu připomínala francouzské šansony.
Celý koncert vystavěl okolo svých záchytných bodů, tedy písní již ověřených časem a fanoušky oblíbených. Takovými byly třeba Těšínská a Sarajevo z Divného století a překvapivá vykopávka Darmoděj, nechyběla ani Kometa, k dobru dal i Zatímco se koupeš a přidal lyrickou Košilku, které jeho harmonika velmi sluší.
Nohavica umí budit dojem, že je s publikem na jedné lodi a jen tak mu nebo si s ním zpívá a povídá. Jako takový dobrý strýček Jarek. Uměl včas přehazovat výhybku. Když už bylo, podle něj příliš zadumáno, dal k dobru nějakou veselou historku či postřeh a potom, zahrál něco k tomu. Třeba virtuálku Do prdele práce, o malém českém pesimismu.
Na podiu stálo připravené křídlo, a když se k němu posadil Robert Kusmiersky, Jarek přešel z Dur do E dur a z obyčejné dětské písně se stal rokenrol. Jako v případě písničky Hlídač krav. Samozřejmě se u toho vybouřilo i publikum. To několikrát sklidilo písničkářovu chválu-jako většina jeho publik- stejně jako žatecké divadlo. To plné po střechu z podia asi opravdu vypadalo jako divadélko, jak jej Jarek také označil.
Mimo popěvků a virtuálek, stále píše Nohavica i písně na vážná témata. Jako ve velmi osobní písni o minulosti, co se za námi jen tak šourá, ale stejně nás dožene. Jako jeho. Po návštěvě Osvětimi napsal písničku, která se jmenuje, Proč jste mi neřekli a ta zazněla v Žatci ve „světové“ premiéře. Měla by dát také jméno novému albu, které se bude točit v únoru. Podle toho co znělo během žateckého koncertu se lze už předem těšit. Slezský bard je ve formě.
Jako malá zajímavost zazněla Přívozská pouť, jíž napsal Jarek spolu se svým tátou. Podle potměšilého textu Nohavici staršího je krásně vidět kde vzal Jarek svůj textařský talent.
Všechno má svůj konec a tak i když by se ještě dlouho a rádo poslouchalo dál, písničkář už jen překvapil hrou na housle, přidal dva přídavky a mohlo se jít domů a rozjímat. Byl to jeden z dalších vydařených večerů v žateckém divadle a další z Nohavicových tamtéž. Publikum si užilo oblíbených i nových písniček zapívalo si a vysmálo se do sytosti. Navíc vlídnému a ne prvoplánovému humoru. Jaromír Nohavica přivezl do Žatce světlo.
Autoři: Jiří Navrátil
Zdroj: www.zateckecountry.cz