Jarek zpíval v Anglii – Moji Londýňané mi rozumějí
ROCK&POP – 4. 11. 2008
Před Carling Academy Islington je rušno. Leckterý Londýňan ses podivem zastavuje a ptá se, kdo vyprodal sál pro tisíc návštěvníků, že se na mnohé ani nedostalo. „Naposledy tady fanoušci ucpali dopravu, jaké množství jich bylo,“ směje se jeden a Nohavicova týmu. Je fakt, že Nohavici je prakticky jediný česky umělec, který si dovolí jezdit turné po Anglii a USA. Nahrává mu i to, že vystupuje sólově s kytarou nebo heligonkou, a tím se snižují i náklady na cestu. Na druhou stranu se (podle vlastních slov) neupíná k žádným sponzorům a vše si organizuje s několika kamarády sám.
Publikum v Londýně tvořily převážně au-pairky okolo pětadvaceti let, které s nadšením potleskávaly při každé Nohavicově písni. Před vystoupením Jarek říkal, že na jeho koncerty chodí Češi, Slováci a sem tam Poláci s doprovodem rodáků z Anglie. V tom měl naprostou pravdu. Čechoslováků bylo vidět (a slyšet) nejvíc, občas jste mohli zahlédnouti rodilého Brita, pro kterého byl Nohavica zjevením z Marsu.
Po písní Dokud se zpívá uvítal diváky: „Zdravím všechny Čechy, Slováky, Poláky! Hi, british people!“ Na rozdíl od publika v Čechách byli návštěvníci daleko hlučnější a ko¬munikovali s umělcem otevřeněji. Přece jenom na Nohavicu nepřišli jeho ortodoxní příznivci, ale kdo¬koliv, kdo chtěl slyšet po dlouhé době zase češtinu. Tak se mohlo zdát, že koncert připomíná spíš rockový koncert než meditativní večer, jenž je založený na humoru a slovní komice. Nohavica vtipkoval s publikem, jak nejlépe umí – dělal si například srandu z povolání au-pair. Přehrál všechny svoje zásadní hity – Když mě brali za vojáka, Ostrava, Zítra ráno v pět nebo Těšínskou – přitom prozíravě měnil kytaru za heligonku a na opak. Největší úspěch slavily písně
Petěrburg, Plebs-blues a Kozel, v závěru večera pak oslavovaný Fotbal, při němí Jarek vzdal hold Baníku Ostrava.
Nohavica se pochlubil překladem Figarovy svatby a zazpíval repliku z jiné, už přeložené opery Cosi fan tutte, Úpiný závěr zpackali angličtí pořadatelé, kteří Jirkovi zhasnuli, když chtěl zazpívat přídavek. Ale i tak se dá koncert označit za velice úspěšný. Pobavil každého diváka a nikdo si v té chvíli ani omylem ne¬připouštěl aféru „Udavače z Těšína“, která umělce tak poškodila. Přece jen se mladšímu publiku v cizině jeví StB jako historický artefakt…
Martin Hošna
Zdroj: Rock&Pop