Nohavica zahájil koncertní éru plynojemu. Pardon, vlastně Gongu
IDNES.CZ – 9. 5. 2012
Snad nikdo jiný nemohl umělecky otevřít rázovitý koncertní sál vzniklý z bývalého plynojemu v Dolní oblasti Vítkovic než písničkář Jarek Nohavica. Na první produkci v unikátním prostředí měl právo ještě z jednoho důvodu, nedaleko odtud v hale lahvárny totiž kdysi pracoval. Společně s Nohavicou koncertovala Janáčkova filharmonie.
Patnáct set hostů složených především z těch, kteří plynojem pomáhali přestavět, v úterý večer pomohlo zaplnit kruhový ocelový plášť budovy, která bude zanedlouho sloužit především jako koncertní hala. Chystají se v ní vystoupení v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj nebo Colours of Ostrava.
Zatím je to ale staveniště, jeho okolí ještě v den koncertu lemovaly hory nepoužitého kameniva, chystaly se přístupové cesty, uvnitř byl všudypřítomný beton pokrytý vrstvou prachu.
„Abyste tomu rozuměli, dnes je to všechno nanečisto, potřebujeme si vyzkoušet, jakou má tento sál akustiku, jak fungují světla a k tomu nám dopomůžete i vy,“ obrátil se v úvodu známý písničkář k publiku.
Speciální generálkový večer se nesl v odvázaném duchu. Na začátku se sice pokazil jeden z videoprojektorů vysílajících na hlavní plátno časosběrný dokument o růstu stavby, ale s tím se přeci tak trochu počítalo.
Propojení písniček s klasikou fungovalo. Nohavica s filharmoniky zahráli celkem osmnáct písní. Ne všechny byly symfonicky upravené a některé si s písničkářem na jeho výzvu zapělo i publikum. Dynamické dechové pasáže nebo velké smyčcové plochy se uplatnily jen komorně. Strhující a adekvátní výjimkou byla třeba skladba Velká voda věnovaná záplavám v roce 1997.
Navrch měl Nohavica se svou heligonkou a akordeonistou Robertem Kuśmierskim. Sám si přitom z neobvyklého propojení vážné a populární hudby dělal legraci a Janáčkovce příhodně hecoval. Bylo těžké oddělit, co je jen součástí zkoušky. Ale jasně ukázalo, že bez mikrofonu Jarka zadní řady neslyší. Velkorysá stavba působí na jednu stranu unikátně, přeci jenom je to ocelový plynojem z roku 1924. Aby dovnitř vniklo světlo, musely se v jeho plášti vyříznout velké otvory.
Na druhou stranu však působí decentně, šedý beton, vinylová čerň, ocelová konstrukce. Ale má své kouzlo. Když se v sále zhaslo, na stropě se jako na noční obloze rozsvítily bodovky – pomyslné hvězdy.
Gong zapůsobí a uhrane především geniem loci. Upozornil na to samotný Nohavica při jeho křtu. Po třiceti letech se totiž paradoxně vrátil na místo, kde byl zaměstnán jako dělník. Tedy nikoliv přímo v areálu plynojemu, ale o kousek dále v lahvárně.
Autoři: Martin Jiroušek, Josef Gabzdyl
Zdroj: idnes.cz