Při hraní pro univerzitu si Nohavica na nic nehrál
SOKOLSKA33.CZ – 7. 12. 2014
Odpolední a večerní termín, porubská aula s kapacitou okolo 500 míst a ani tak se nedostalo na všechny, kdo chtěli ve čtvrtek 4. prosince zavítat na koncert Jaromíra Nohavici. Známý písničkář se uvolil k vystoupení k příležitosti 165. výročí založení VŠB-TUO a už z procesu získávání vstupenek se dal vytušit nesmírný zájem o tohoto ostravského barda.
Koncert byl přístupný pouze studentům a zaměstnancům školy. Přesto museli zájemci o koncert nejdříve projít internetovým slosováním a až poté měli vybraní šťastlivci možnost zakoupit si lístky. Snad ani při promocích není v aule tak plno, aby se musely doplňovat židle do volných míst v bočních uličkách.
Bezmála 30 songů za dvouhodinový set potvrdilo bohatý koncert po všech stránkách. Celé vystoupení začalo zhudebněnou básní Radosti života od Františka Gellnera. Start to byl tematický, slavný buřič totiž studoval (byť neúspěšně) Báňskou ještě v dobách, kdy škola sídlila v Příbrami. Následovaly klasiky, jako Zatímco se koupeš nebo Mám jizvu na rtu a publikum si začalo broukat a tleskat do rytmu. Ne vždy se podaří umělcům rozhýbat a rozproudit sedící publikum, tady ale fungovala vzájemná chemie. Atmosféru ještě o to víc podtrhávaly světelné efekty.
Během večera neměla prim jen kytara, takový Fotbal nebo Ostravo by si už málokdo dokázal představit bez typické heligonky. Diváci zahodili poslední zbytky ostychu a zpívali naplno. Nápomocný byl po většinu koncertu taky tradiční Jarkův host, polský akordeonista Robert Kuśmierski, který se chvílemi uplatnil i jako klavírní doprovod a v Přívozské puti, která zazněla česko-polsky, dokonce jako zpěvák. Ač se slavila historie univerzity, nejelo se pouze na nostalgickou linku a výtvory staré desítky let. Jako důkaz, že se Jarek neukládá do zimního spánku ani neuvažuje o důchodu, posloužily nové písničky. Jednou z nich byla Kde jste? napsaná letošního listopadu na výročí sametové revoluce, která se dá přehrát v sekci Novinky na www.nohavica.cz.
Navíc jsme měli to štěstí slyšet i jednu úplnou premiéru. „Hraji ji poprvé a možná taky naposledy. Píseň se jmenuje Co je malé, to je pěkné. Vznikla před dvěma dny a vymyslel jsem kvůli ní nová citoslovce. Pokud se ptáte proč, tak jednoduše proto, že mi seděly do rýmů.“
Důkazem, že se Jarek nedá, je i okamžik, kdy během jedné z písní seskočil do první řady. Ještě hlubší komunikace s publikem… až po chvíli vyplynulo, že to byl výlet neplánovaný, způsobený zakopnutím o malý reproduktor těsně u kraje jeviště. „Mnozí mí kolegové říkají, že by chtěli umřít na pódiu. No, to teda ani náhodou,“ glosoval situaci Nohavica s vtipem sobě vlastním ještě v průběhu písně. Po jejím konci předvedl naplno svůj um a z patra začal skládat verše o nešťastném pádu. Třeba jsme měli před očima vznik nového hitu, to se ovšem dozvíme zase až na dalším koncertu. Ty ostravské v novém roce jsou už dávno vyprodané. A není divu! Nohavica si totiž na nic nehraje. Jen hraje. A jde mu to skvěle.
Autor: Andrea Černá
Zdroj: SOKOLSKA33.CZ