S Nohavicou zpívalo celé Semilasso
MF DNES – 23. 4. 2004
Brno – Písničkář Jaromír Nohavica to s brněnským publikem umí. Včera podruhé za sebou vyprodal kulturní dům Semilasso. Bouřlivý aplaus sklidil ještě před koncertem. A publikum většinu dvouhodinového večera prozpívalo s ním.
Čtvrt hodiny po půl osmé svítí reflektory jen na dva nástroje: kytaru a heligonku. Více než pět set lidí vzápětí zasype populárního písničkáře potleskem. „Inteligentní publikum. Přišel jsem mezi brněnskou elitu, primátor, je-li tu,“ ptá se rozverně naladěný Nohavica, který letos vstoupil jako nejmladší člen do Síně slávy vyhlašované českou Akademií populární hudby.
Usedá na vysokou muzikantskou stoličku. Sám. Ostatně tak se jmenuje jeho turné. Začne novou Mařenkou, tedy poctou Karlu Krylovi, a hned přidá starší hit Bláznivá Markéta. Od druhé písničky sál nabitý lidmi zcela rozdílného věku zpívá s ním.
Populární písničkář nabídne publiku tolik nálad, co má písniček. „Já nevím, co budu zpívat. Mám věci umělecké i pakárny, jak říká Plíhal,“ mumlá severským chraplákem a sál bouří. U hitu Cukrářská bossanova, v němž si bere na paškál sladkosti a becherovku, lidé neví, zda zpívat, nebo se chechtat. Nohavica se naoko diví, že v Brně zabere i přisprostlá úprava lidovky o Cikánce.
„Vyřiďte si to. Řekněte, že budete doma včas a hlavně, že jste na dobrým koncertě,“ glosuje Nohavica zvonící mobil. Ale i účinkujícímu projdou věci, které se nedělají. Když při písni Sněženky zapomene text a zbytek odbrouká, vymluví se bouřícímu sálu až uličnicky. „Utopil jsem se v představách o ženských,“ pardonuje svoji děravou hlavu. V Brně ho berou na milost. Důkazem je pískání a tleskání jako bonus za pohotovou písničkářovu reakci.
Nohavica téměř dvě hodiny nesestoupí z jeviště. Střídá oba nástroje, žánry i atmosféru. Je tklivý, vtipný, lechtivý, ale i vážný. Dobře ví, že největším pokladem všech muzikantů jsou plné sály. Na Semilassu byl už týden přelepený plakát k turné Sám nápisem Vyprodáno. Nohavica si tedy dovolí být i upřímně patetický. „Vy jste moje síň slávy,“ pošle díky do náhle ztichlého sálu.
Luboš Mareček
Zdroj: Mladá fronta DNES