Zbloudilý koráb Jaromíra Nohavici bloudil v Havířově
POTOCZNY.BLOG.IDNES.CZ – 14.12.2011
Jaromír Nohavica připravil na 13.12.2011 v Havířově nevšední koncert, plný svých starších, nejstarších, novějších i zbrusu nových písní, které se s největší pravděpodobností po sérii koncertů objeví na jeho nové desce …
Kde bloudil Jarek celý rok od koncertů, které pořádal na stadioně v Porubě, netuším. Kdybych ho nevídal na fotbale, na tribuně Baníčku, měl bych velké obavy o jeho zdraví a děsil se toho, že ho české „hudební“ klima otrávilo natolik, že pověsil kytaru a heligonku „na hřebík“. Naštěstí, opak je pravdou. Jarek načerpal síly, bloudil v zákoutích své poetické mysli s bohatou slovní zásobou a tvořil nové písně. A nezůstalo jen u virtuálek, kterými od září pravidelně reagoval již ve „třetí rundě“ na aktuální dění.
Stvořil základní linii své nové desky a rozhodl se její pilíře představit na sérii koncertů, které v prosinci začaly v Kopřivnici, Frenštátě pod Radhoštěm a pokračovaly v Havířově, po kterém následují ještě čtyři koncerty v prosinci a v lednu pak dalších pět. Kdo byste chtěli Jarka vidět ještě v prosinci, tak vězte, že již jsou všechny koncerty vyprodané, ale v lednu ještě šance je. Otázka je, jak dlouho bude, protože lístky na Jarka většinou mizí s rychlostí úplatků v kapsách našich politiků. Ostatně já bych jej tentokrát zřejmě taky neviděl, nebýt mámy mé úžasné přítelkyně, která nám dva lístky věnovala.
Promiňte, že stále píšu „Jarek“, ale pro jeho fanouška snad jiné oslovení „mistra“ neexistuje a nejen proto, že se tak jmenoval jeho předchozí koncert. Oslovovat jej familierně „Jarku“ je stejně normální, jako nechat si od něj tykat, protože Jarek tyká všem a všude stejně jako Jaromír Jágr (shoda jmen a naturelu zjevně není náhodná).
Na koncertě v Havířově, který má Jarek velmi rád, protože ví, že ho tam i jeho posluchači mají tuze rádi a chodí na něj již přes dvacet let, se představil v podobě univerzálního instrumentalisty a barda, kterému roky dodaly na moudrosti a zkušenosti, ale nic mu neubraly z jeho hravosti, touhy po objevování neznámých hudebních zákoutí a malebných slovních spojení.
Jarek s kytarou koncert otevřel písní „Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu …“ a ještě několikrát se k samostatné hře na kytaru vrátil, především u písní smutných, romantických či milostných. Asi nejpůsobivěji vyzněla píseň „Plebs blues“, jejíž slova zcela přibila diváky k sedadlům nebo „Zatím, co se koupeš“, kterou Jarek odehrál na sedmistrunnou kytaru.
Komorní prostředí kulturního domu Leoše Janáčka v Havířově sevřelo hrdla diváků od počátku svou decentní atmosférou a tak Jarek rozjel až s heligónkou koncert na plné obrátky, jak jinak, než písní „Ostravo, Ostravo“. I k heligonce se sám ještě několikrát vrátil, třeba ve svém kupletu „Přivozska puť“ nebo v romanticky něžné „Košilce“ s famózním sólem v závěru.
K většině písní přizval Jarek svého polského kamaráda, famózního hudebníka Roberta Kuśmierského. Robert jej doprovodil nejčastěji na akordeon a oba tak dali vzpomenout na neopakovatelnou atmosféru loňských, předvánočních koncertů a skvělá aranžmá například u písní „Těšínská“, „Maruška“, která byla v nové podobě k nepoznání nebo „Dialog u televizoru“ Vladimíra Vysockého. Roky mám originál této nahrávky v ruštině doma a vždy jsem si říkal, že je Jarkova verze úsměvná a fajn, ale chybí ji skutečně zvučný „Váňův“ hlas. Ne, že by o to až tak šlo, ale tentokrát byl Jarkův chraplák od originálu téměř k nerozeznání.
Asi tušíte, že se střídaly písně zasmušilé s žertovnými, romantické s podařenými „úlety“, šansony s folkovými hymnami. Jinak to ani na koncertě Jarka Nohavici nemůže být. Tu a tam písně vystřídalo mluvené slovo a přibližně uprostřed koncertu dostal na několik písní prostor sám Robert Kuśmierski, který ještě více, než v doprovodech, popustil uzdu své virtuozitě ve hře na akordeon, stejně jako zvučnému hlasu. Střídaly se tak nejen hudební styly, ale i zeměpisné šířky Ostrava, Praha (Praga) ve Varšavě nebo Sarajevo.
Robert ovšem nebyl jedinou osobností, která se na koncertě, byť nečekaně, objevila. Ke konci koncertu Jarek v publiku odhalil identitu Pavla Vrby, kterého si pamatuji ještě jako asistenta trenéra Pavla Malury, současného trenéra Baníku Ostrava, všichni Ostraváci posléze jako spolutvůrce posledního baníkovského ligového titulu, celé Slovensko pak jako úspěšného trenéra Žiliny a letos celá naše republika jako trenéra fotbalového fenoménu, Viktorie Plzeň. Jaromír Nohavica vzdal úspěšnému trenérovi hold a Pavel Vrba jej pak při závěrečné děkovačce obdaroval šálou.
Řada přišla i na několik virtuálek, kdy jsme se přesunuli na chvíli z jihu do severních Čech, kde Jarek zalitoval, že se nenarodil jako „černý“ a nemyslel tak tuším hudebního kritika, který jej kdysi před mnoha lety de facto objevil a posléze si posteskl, že se mu nic nedaří ve virtuálce „Do prdele práce“.
K novějším písním z posledního alba „Ikarus“ se Jarek uchýlil jen několikrát. Robert jej na klavír doprovodil v písni „Mám jizvu na rtu“ a na akordeon v písni „Ty ptáš se mě“. O to víc překvapily jeho zcela nové písně jako například v nadpisu zmíněný „Zbloudilý koráb“, několik dalších songů, jejichž názvy jsem si nezapamatoval, protože jsem poslouchal, jak to Jarkovi pořád báječně zpívá a rýmuje, z čehož jsem utrpěl dočasnou amnézii a famózní závěrečná „Tak se žije na severu“.
Právě tato píseň, kterou musel Jarek doslova vyhnat diváky ze sedadel v havířovském divadle domů, možná dává odpověď na otázku, proč mají jeho posluchači Jarka Nohavicu tak rádi. Nebojí se experimentovat, nebojí se pobavit i za cenu, že se mírně „shodí“, na nic si nehraje a celý život vzdává svým uměním hold kraji, odkud pochází, řekl bych, jako nikdo jiný. Budiž mu za to ze strany nás, jeho věrných fanoušků, věčný dík a moc se těším, až si jeho nové skladby budu moci poslechnout z nového alba. Třeba, abych si je lépe zapamatoval …
Díky Jarku! A šťastné a veselé …
PS: V rámci objektivity a abych uspokojil i potenciální škarohlídy, musím uvést několik „příšerných negativ“ zmíněného koncertu. Především koncert trval „jen dvě hodiny“. Lidi tleskali i tam, kde neměli, což Jarek zastavil a tleskání jim žertovně rozmluvil. Zaznělo několik nepříliš slušných, ba doslova vulgárních slov. Jarek návštěvníky koncertu pobavil, rozesmál, rozhihňal, rozesmutnil, roztesknil, místy dojal a na ty dvě hodiny a řadu následujících, je bezpochyby učinil šťastné, do jednoho. No uznejte, to se přece neodpouští …
Roman Potoczný
Zdroj: POTOCZNY.BLOG.IDNES.CZ