Jak Nohavica obarvil Mozarta
MF DNES – 25. 5 .2005
Písničkář v opeře
Kolem této opery ještě bude skandál, prorokuje Jaromír Nohavica, který přeložil libreto Mozartovy opery Cosi fan tutte. Svůj překlad věnoval všem českým obrozencům.
V současnosti patří k nejžádanějším hudebním interpretům, vstupenky na jeho koncerty se v mžiku vyprodají, přesto se brání větší popularitě. Písničkář Jaromír Nohavica, jehož srdce je spjato s Ostravou.
V čem podle vás tkví charakter Ostravy, která je nyní nesmírně kulturní? Jaké je město, které podle vás přispívá kMozartovu výročí tak mimořádně?
Ostrava je město, které má v sobě zakódovanou strašnou sílu. Ostrava není samozřejmé město samo sebou. Praha je samozřejmá, Praha je a bude. Ostrava, to je ten typ města na pomezí pouště, jednou za čas je zavátá pískem a lidé musí vstát a buďto se odstěhovat, nebo vzít lopaty a vyházet písek. Podobně jako bájný Fénix vstává z popela a případně také upadá. A její nejbližší budoucnost? Ta je skvostná. Proč si myslíte, že když jsem se rozhodoval, kde se usadím na stará kolena, a mohl jsem si vybrat od New Yorku až po milovanou Prahu, tak jsem se usadil právě tady? Tady se může něco stát, tady je krásná Karolina, kde může něco povstat. To, že se někdo snaží za každou cenu načančat tu holku, která byla taková, jaká je, to mi nepřipadá podstatné. Já se nestydím za to, že Ostrava je černá.
Jak vnímáte současnou politickou scénu, půjdete k volbám?
Koho budu volit? K volbám půjdu a budu volit ODS, protože je to jediná strana, která mi umožní žít svobodně. To je vše, co k tomu chci říct, ostatní možná až ve vhodnější chvíli.
Překlad opery?
Jednou za čas to nerozvážně přijmu
Máte vztah k opeře, k takovému žánru, který mnozí neznalí považují za mrtvý?
Je to jen zavedené klišé, které rozhodně nemusí platit. Chci ukázat operu v jejích nejbarvitějších tónech. První opera, kterou jsem překládal pro Národní divadlo moravskoslezské, byl na počátku devadesátých let Marschnerův Vampýr. Takový vampyristický příběh, velmi těžký, protože byl napsán v němčině, která je stavěna se zcela jinačími přízvuky než čeština, což bylo velmi náročné.
Poté jste spolupracoval na muzikálu Malované na skle pro pražskou Fidlovačku a zpěvech pro lední revue Borise Urbánka Romeo a Julie.
Ano, Mozartova Cosi fan tutte je teda taková čtvrtá velká tématika tohoto druhu. Mou celoživotní, každodenní láskou je píseň, ta je ale malou formou. Píseň napíšete za noc, za dvě. Ale na takovéto velké projekty, to už musíte být soustředěný, to už je dlouhá doba, než to uděláte. Takže já, vždycky jednou za čas, přijmu, trošku nerozvážně, takovouto nabídku. Protože po čase zjistím, že je to nad mé síly, musím se s tím potýkat, abych to dokončil. Takto to bylo s Cosi fan tutte.
Jak jste postupoval při práci na takové velké opeře? Co vše jste musel vykonat pro překlad italského libreta?
Sehnal jsem si partituru, klavírní výtah, sehnal jsem si nahrávky. Má česká kamarádka, která žije v Itálii, mi to doslovně přeložila. Protože jsem se rozhodl, že půjdu cestou přímého překladu z italštiny a nebudu si pomáhat jinými jazyky.
Je to velké množství na tak zkušeného písničkáře? Šel vám Mozart od ruky?
Bylo toho čtyři sta stran partitury. To říkám, protože ať se člověk snaží sebevíce, tak za den uděláte tak tři, čtyři, pět, možná šest stran, když se velmi daří, maximálně v závěru dějství, kdy tam dvě minuty dokola opakují pořád totéž. Byl jsem hotov za necelých osm měsíců, samozřejmě s přestávkami. Tuto sobotu si půjdu do sedmé nebo do čtvrté řady sednout, a poslechnu si, jestli to funguje.
V čem je vám Mozart jako autor blízký? A čím vám učarovala opera, kterou jste překládal?
Mozart je moje velká láska, považuji jej za velkého písničkáře. Víte, on je velmi hravý. On, jestli to mohu takto říci, nedělal velké umění, on si píše, protože ho to baví. Je to totožné jako obraz ve Formanově filmu, kde Mozart pravou rukou píše a levou si hází kulečníkovou koulí. V tom je ta jeho lehkost bytí. Ono to není tak, že by mu to šlo samo, je obrovský, geniální v tom, že psal duší a dělal to rád. Když jsem psal jednotlivá zpěvní čísla, tak, když to přeženu, je to typově od kupletu, přes šanson, až po velkou árii, erotickou píseň, krásnou milostnou baladu. To mě na tom bavilo, protože to po mně vyžadovalo, abych vždy nacházel pouze onu jednu jedinou možnou cestu, která tam je skryta. Bylo to opravdu velmi zábavné. A těžké.
Slyšel jsem Mozartův pobavený úsměv
V čem je podle vás Mozart i dnes stále aktuální?
Mozart to napsal před 210 lety, člověk se snaží napsat píseň, aby vydržela dvě sezony, tak už to je úžasné. Záměrně jsem se snažil ukázat, že opera může být opravdu zábavná, že to může být hezké, co více, že to může být české. Mozart psal operu v době, kdy se několik českých kluků v Praze rozhodlo: ty vole, tu češtinu bysme mohli zachránit, oni sice všichni mluví německy, ale pojďme to zkusit. Za tu dobu se čeština stala tak nádhernou a zralou, že si zaslouží toho Mozarta. Proto tento překlad věnuji všem českým obrozencům, kteří zachránili mou řeč od chámu Evropy. Já vím, že to jsou velká slova, ale buďme Evropani a buďme Češi zároveň.
Neměl jste chuť přesto Mozarta upravit k obrazu svému?
Někdy jsem se dostal dokonce tak daleko, že byly chvíle, kdy jsem se ptal až toho Mozarta samotného tam nahoře, jestli jsem to nepřehnal. A pak jsem slyšel jeho pobavený úsměv: naopak, dej to tam, nepárej se s tím. Nešlo to proti duchu, ale naopak. Zároveň jsem musel respektovat zadání: ani jednu Mozartovu notu nenechej padnout pod stůl, ale mohl jsem je obarvit, třeba jako sprejer.
Co pro vás znamená opera, půjdete dál ve stopách slavných, nebo si nějakou zkusíte?
Opera je něco výjimečného, je to umění mimo žánry. Je to něco mimořádného a je přirozené, že k opeře patří i skandály. A kolem této opery ještě skandál bude, to si pište. Ten, kdo viděl scénu, ví, o čem mluvím. Ale mně osobně, když nebude, tak to až příliš vadit nebude. Na vlastní operu si rozhodně netroufám, i když… (smích) Už jsem si pořídil nahrávky Figarovy svatby a sním o ní. A klidně to tam napište, ať mě lidi sprdnou, kdo jiný, když ne já, a kdy jindy, když ne teď? Za mě to nikdo neudělá, protože kluci na to nemají čas, protože každý má spoustu cypovin. Já si mohu dovolit ten přepych, že si mezi koncerty popřekládám Mozarta. Ale trošku tlumte ty moje pyšné řeči. (smích)
Martin Jiroušek
Zdroj: MLADÁ FRONTA DNES