DEZERTÉR
Jiří Šotola

Stál voják na dešti
a bylo to už k ránu
Stál voják na dešti
a hlídal zbrojní sklad
Stál voják stál tam sám
pršelo do kaštanů
malounko svítalo
Šli ho už vystřídat

Vzal voják samopal
dal do úst hlaveň tmavou –
a byl ten polibek
hořký a ledový
Co mu tam na dešti
v té chvíli táhlo hlavou
od toho vojáka
nikdo se nedoví

Leží a nedýchá
liják mu ránu myje
Krev bloudí … země má
co s ní ? Nu jen ji ber !
Je zbytečná ta krev
I voják zbytečný je
Navždycky zbytečný
Navždycky dezertér

A my tu sedíme
a soudit by se chtělo:
Tohle se nedělá
tak neumírá muž
Jenže to promoklé
to natažené tělo
nevzbudí žádný soud
A žádná moudrost už

Kdopak mu pomohl
kdopak mu ruku podal
když v noci na pryčně
seděl a nemoh spát ?
Tak někdy cizí jsme
Lhostejní jak ta voda
A pak se na dešti
zastřelí zastřelí
kamarád